Spoření? Na to nemáme peníze, říkají studenti
Peníze sice nemají křídla, nedá-li si však člověk pozor, rychle se mu rozlétnou do všech stran. A je jedno, jestli jde o tisíce korun nebo jen o pár drobných. Jedním z viníků je zábava, kterou si chtějí vysokoškoláci dopřát. Proto pak mají problém dlouhodobě šetřit.
Záleží ovšem i na částce, na kterou si „študáci“ za měsíc přijdou. „Průměrně si vydělám okolo dvou tisíc korun včetně kapesného,“ prozrazuje Martin Sluka. Tato částka však není pro všechny měsíce stejná. Sluka totiž nemá stálou brigádu a přivydělává si na stavbách, či jako pomoc při inventurách.
Na dvojnásobnou částku si přijde Anita Žáčková, která oproti Slukovi pravidelně pracuje v kavárně. Zhruba čtyři tisíce korun na měsíc však nejsou jen za práci, kterou dělá jako obsluha. Patří do toho i kapesné, které je okolo dvou tisíc korun.
V alkoholu se utopí výplata
Co však Žáčková v jednom podniku vydělá, to zas v jiném nechá. „Mám ráda kavárenské vysedávání. Tomu se oddávám tak dvakrát třikrát týdně,“ vypráví. Sezení sice není nikde účtováno, avšak káva a víno, které si studentka objednává, už ano. Pití jí vyjde na několik stovek korun za jedu návštěvu. Stejně tak cigarety. Za ty měsíčně dá okolo tisíce korun.
Přestože Sluka není kuřák, tak má též problém udržet své peníze dlouhodobě pohromadě. „Šetřit dovedu, ale jen krátkodobě,“ říká. Důvodem je, že nemá žádný cíl, jako třeba letní dovolená, na kterou by potřeboval šetřit.
Spoří si tak peníze na případnou zábavu, jako jsou kupříkladu výlety, na které vyráží skoro každý měsíc. Výdaje za ně se mohou vyšplhat až k tisíci korunám, do kterých je započítána doprava a jídlo na několik dní. Do budoucna si nezvládá šetřit, protože peníze, které má stranou vždy nakonec utratí.
Půlka je pro prasátko
Žáčková si nešetří do budoucna kvůli tomu, že má na to prý nízký příjem. Jinak se ale domnívá, že studenti spořit umí. To potvrzuje i Viktoria Reklová, která však o peníze nemá nouzi. Měsíčně si za různé brigády vydělá kolem deseti tisíc korun. „Získanou částku si pak dělím na polovinu,“ poodhaluje Reklová způsob svého šetření.
Jednu půlku peněz má dívka vyčleněnou na stravu a zábavu, kdy největší část zůstane v hospodách a obchodech s oblečením. Druhou polovinu si vždycky dává stranou do prasátka. Na tyto úspory se snaží nesahat – plánuje je využít až o prázdninách, kdy nechce pracovat.
Na bankovní účet si peníze dávat nechce, přestože by jí z částky alespoň malé úroky. „Z účtu si vybírám, když mi najednou dojdou peníze, co mám u sebe. V prasátku mám jistotu, že si ho celý neprošustruji,“ směje se Reklová. I tak studentka přiznává, že spoření na několik let dopředu jí zatím neláká. „Zítra mě může srazit tramvaj a na co mi pak budou peníze na spořícím účtu?“
