Sbírka hodinek nemusí majitele vyjít příliš draho
K hlídání času dnes mnoho lidí používá mobilní telefony. Ačkoliv byly k tomuto účelu primárně určeny hodinky, jejich role se postupně změnila a plní tak dnes spíše funkci módního doplňku. Někdo se vyžívá v nakupování různých typů hodinek, jiný si pořídí třeba jen jedny. Zato za ně ale zaplatí i několik desítek tisíc korun. „Lidé střední třídy si kupují hodinky většinou v hodnotě tří až šesti tisíc korun,“ tvrdí Marcela Cibulková (59), která prodává v klenotnictví.
Dražší hodinky se podle ní prodají jen občas. „Většinou je kupují muži pro své ženy nebo fajnšmekři, kteří se o tento doplněk více zajímají a chtějí, aby něco uměl,“ míní Cibulková. Velice dobře se prý prodávají hodinky Eco Drive, které se dobíjejí světlem. „Jednou do obchodu přišel pán, kterého bych tipovala na někoho, kdo pobírá státní podporu, a on si koupil hodinky za 50 tisíc,“ vzpomíná. Takové situace se prý občas stávají.
Čtvery hodinky vlastní manažer Miroslav D. (33), který si nepřál uvést celé jméno. Přestože vlastní jedny hodinky za 75 tisíc korun, nepovažuje tento kousek za investici do budoucna. Podle něj jsou hodinky zkrátka hezkým módním doplňkem. S tím souhlasí i kuchař Ondřej Koráb (28). Ten si hodinky vybírá podle nálady a příležitosti.
Koráb má ve své sbírce rovnou 27 kusů. Za všechny dohromady ale utratil jen zhruba devět tisíc korun. „Rád si vybírám mezi natahovacími, s kalkulačkou, kompasem, koženým, kovovým nebo plastovým páskem a tak dále,“ vypráví. Nakupování tohoto doplňku pro něj představuje určitý druh zábavy.
Na kvalitě tolik nezáleží
Studentka Gabriela Krejčová (21) považuje hodinky za šperk, zároveň na nich ale sleduje čas, takže jí záleží na dobře viditelném ciferníku. Má asi 12 kousků, které pravidelně střídá. „Někdo si ujíždí na autech nebo na kabelkách, já mám tuhle vášeň,“ tvrdí. Ve své sbírce má sportovní hodinky i elegantní. Kupuje si kvalitní kousky v cenové relaci od tří do šesti tisíc korun. „Za jedny jsem ale dala jen tisíc korun, protože se mi hrozně líbily,“ přiznává.
Podle Cibulkové si lidé pořizují hodinky spíše jako módní doplněk. „Jsou zákazníci, kteří si je koupí jen proto, že je to značka Armani nebo Tommy Hilfiger, a je jim jedno, jestli jsou precizně vyrobeny, nebo ne,“ říká. Někteří si ale naopak zakládají výhradně na kvalitě. Jsou ochotni si za ni připlatit, oceňují například ruční práci. Cena takového výrobku se samozřejmě vyšplhá mnohem výše. „Zákazníci pak musejí počítat s tím, že i servis bude drahý,“ dodává Cibulková.
Zatímco leckdo dnes k výběru a nákupu hodinek využívá internet, řada kupujících je opatrná a volí raději návštěvu kamenného obchodu. To je případ Krejčové, která si hodinky pořizuje jedině v kamenných obchodech. „Chci je nejdříve vidět a vyzkoušet si je,“ vysvětluje. Internet jí tohle neumožňuje.
E-shopům neholduje ani Miroslav D. Ten si ale pro hodinky jezdí do zahraničí. Podle něj je v cizině kvalita prodejního servisu a znalost produktů na vyšší úrovni než v Česku. „U nás je navíc zboží mnohdy dražší, než je standardní cena,“ tvrdí.
