S ISICem ušetříte, ale musíte se snažit

Lucie Horáková, studentka VŠE, patří mezi ty, kteří ISIC kartou potvrzují svůj statut studenta a využívají ji jako školní doklad. Kartu vnímá spíše jako pomůcku, bez které by snad ani nešla do školy. „U nás se říká: bez ISICu do školy nelez. Univerzita v něm má zabudovaný čip, na který se ukládají veškerá studentská data,“ popisuje Lucie. Karta je proto vyžadována například při identifikaci studentů u zkoušek.

Na otázku, zda je možné se prokázat jinak, Lucie neumí přesně odpovědět. „Možná by to šlo na občanku, ale ještě jsem se s tím nesetkala,“ říká a poukazuje na to, že na VŠE je zkrátka ISIC naprostou samozřejmostí. I zde ale karta plní svůj původní účel, tedy ušetřit svému držiteli peníze. Dá se s její pomocí platit v menze a získat výrazné slevy na dopravu. Podobně jako jiní pražští studenti ale kartu k jiným účelům moc nevyužívá. „Kromě dopravy s ní ušetřím na vstupném na různé kulturní akce, ale není to nijak dramatické,“ shrnuje Lucie.

Naopak Petr Duda z Technické univerzity v Ostravě bez ISICu nedá ani ránu. Částečně si podle něj plánuje i svůj volný čas. „Občas si vybírám, kam půjdu podle toho, jestli tam berou slevové karty.“ Neznamená to ale, že se snaží ušetřit úplně za každou cenu. Podle Petra je tato karta zkrátka tak rozšířená, že k téměř jakémukoli podniku najdete v jeho okolí alternativu s ISICem. Výběr je poměrně široký. „Dá se na něj jít do kina, do divadla, do muzea, do fastfoodu a dokonce i na pivo,“ říká.

Většinou se ale nejedná o nijak razantní slevy. U zboží se pohybují kolem pěti až deseti procent. Podle Dudy prý člověk při jednotlivých platbách rozdíl téměř nepozná. „Jednorázově se nejedná o velké částky, když si to ale spočítám za celý rok, můžu ušetřit několik tisíc,“ pochvaluje si. Člověk zkrátka musí hledat.

V zahraničí se ale situace zásadně mění. Omezenému rozpočtu studentů proti západním cenám totiž pomůže i minimální sleva. Vzít si svou slevovou kartu na dovolenou se proto podle Dudy rozhodně vyplatí. „Je to pořád deset procent jako u nás, ale v Německu to může znamenat třeba pět eur,“ vysvětluje. Dá se tak výrazně ušetřit například na ubytování. Výhodou při platbách v cizině je potom to, že vás u pokladny moc nekontrolují. Většinou prý stačí jen umět říct, že jste student. Kartu nebo věk často ani vidět nechtějí.

Situaci do jisté míry potvrzují i pracovníci obchodů, které na ISIC kartu poskytují slevy. Podle pana Kobzy, prodavače v jednom z obchodů ze sítě RockPoint, studenti výhodných nákupů využívají celekm hojně, ale musí se jim to připomenout. „Těch lidí co nakupují na ISIC je docela dost. V podstatě jej používá každý, kdo ho má,“ vysvětluje. „Často se ale musím sám zákazníků sám zeptat, jinak by je slevovou kartu možná ani nenapadlo použít,“ popisuje své zkušenosti.

Obdobně to vidí i slečna Müllerová z obchodu se společenskými oděvy Sunset Suits. „Na ISIC poskytujeme desetiprocentní slevy, což je při nákupu saka poměrně významná úspora. Lidé si na to ale sami většinou nevzpomenou,“ dodává. Stejně jako v RockPointu se ale pro jistotu zákazníků na slevovou kartu sama ptá.