Rozdělení placení ve vztahu je otázkou kompromisu
Budete platit dohromady nebo zvlášt´? Jednoduchá číšníkova otázka může být někdy příčinou trapné situace, pokud nemají mladí partneři vyjasněnou otázku rozdělení výdajů. Iniciativu většinou pak přebere muž a účet zaplatí. Nemělo by to však být automatické. „Mladí lidé, kteří jsou ještě finančně závislí na rodičích, by se měli o útratu dělit,“ tvrdí odborník na etiketu Ladislav Špaček.
To podle něj neznamená, že by v restauraci platil každý polovinu, ale útratu by si měli navzájem kompenzovat. Chlapec zaplatí v kavárně, dívka zase koupí lístky na koncert. „Když na začátku vztahu kluk holku pořád někam zve, je to hezké gesto. Ale teď, když jsme s přítelem přes pět let, mi přijde naprosto normální, že občas taky něco zaplatím,“ myslí si studentka Monika Pleskotová (22).
Na pohlaví nesejde
Špaček říká, že však záleží na finanční situaci každého člověka a té se někdy musí rozdělení výdajů přizpůsobit. Pokud jeden z páru dostává měsíční kapesné 3 tisíce korun nebo si přivydělává na brigádě, zatímco druhému dávají rodiče tisíc pět set korun, je pak podle Špačka na tom, kdo vydělává víc, aby platil častěji. A nezáleží na tom, jestli jde o muže nebo ženu. Někteří chlapci si ale stojí za tím, že by muž měl platit všechny společné výdaje. „Přijde mi to slušné, nikdy bych nedovolil, aby mi přítelkyně něco kupovala nebo za mě platila jídlo. Dárky k narozeninám do toho samozřejmě nepočítám,“ říká student Richard Malík (24).
Se svou dívkou mají podobně vysoký příjem z brigády (kolem 6 tisíc korun měsíčně). Přesto Malík raději obětuje přibližně 4 tisíce korun na společné výdaje a případně si ještě půjčí od rodičů (měsíčně přibližně pět set až sedm set korun), než aby nechal někdy zaplatit svoji partnerku. „Nedá si to vymluvit, i když ví, že mi to vadí. Taky bych ho ráda občas někam pozvala, ale on stejně nakonec vždycky vytáhne peněženku. Tak se aspoň snažím kupovat mu dražší dárky, někdy i za dva nebo tři tisíce, což mu naštěstí nevadí,“ krčí rameny Malíkova přítelkyně Kateřina Poláčková (23).
Muž jako ochránce
Model, kdy většinu věcí platí muž, se podle Špačka uplatňuje spíš až v manželství, kdy oba chodí do práce a vydělávají. „V tomto případě je placení na muži, on je z tradice ochráncem ženy, galantním společníkem. Žena mu jeho velkorysost oplácí občasnými dárky – kravatou, košilí či peněženkou,“ popisuje odborník.
Pokud bydlí mladé nesezdané páry ve společné domácnosti, přistoupí někdy k verzi společného konta. „S přítelem platíme z účtu jídlo, nájem, ale i kino nebo párty,“ vysvětluje studentka Nikol Dobrá (22). Její partner vydělává kolem 20 tisíc, ona 12 tisíc, ale peníze dají dohromady a neřeší podíl jednotlivce na výdajích. Pokud si někdo z nich chce koupit například telefon za 5 tisíc korun, společně proberou aktuální finanční situaci a podle ní se rozhodnou. Dobrá se nicméně snaží moc neutrácet, drahé věci si kupuje spíš za odměnu – například úspěšně složené zkoušky.
