Největší nezvyk byl sdílený pokoj, říká studentka o bydlení na kolejích
Rozhodnutí o dalším pokračování ve studiu nebo jeho ukončení a tudíž nastoupení do práce, je jedno z velkých dilema, které řeší většina maturantů. „Po gymplu mi bylo jasné, že musím jít studovat dál, navíc mi škola nedělá problém. Takže jsem se rozhodla pokračovat na vysokou do Prahy,“ odůvodňuje rozhodnutí pokračovat ve studiu nynější studentka Vysoké školy ekonomické Renata Outlá z Českých Budějovic.
Přestěhovat se do Prahy přitom byla jedna z podmínek studia, dojíždět každý den přes půl republiky je časově nemožné. Navíc to mělo být první delší odloučení od rodiny, protože na gymnáziu v Českých Budějovicích bydlela v domě s rodiči. „Největší nezvyk byl sdílený pokoj. Téměř čtyřiadvacet hodin tam s vámi pořád někdo je a na to si těžko zvykám do teď,“ přibližuje největší úskalí pobytu na kolejích v Praze na Chodově Outlá, která v hlavním městě bydlí již druhým rokem. Doma totiž měla místnost sama pro sebe.
S cizími si byt nepronajme
Řešení by se nabízelo v pronájmu koleje se samostatným pokojem nebo spolubydlení ve velkém bytě. V tom případě má každý nájemník jednu místnost sám pro sebe. „Když jsem přišla před rokem a půl do Prahy, tak tu nebyl nikdo natolik známý, abych si s ním troufala pronajmout si byt a stěhovat se k úplně cizím lidem se mi nechce,“ vysvětluje studentka. Další možnost v podobě koleje, kde má každý svůj pokoj, je dost ekonomicky nevýhodná. Ceny za takový způsob bydlení totiž v hlavním městě šplhají až do rozmezí sedmi a osmi tisíci korun.
Nájemné za klasickou kolej, kde se sdílí jedna místnost s dalším studentem a pokoj v bytě s vícero nájemníky je přibližně srovnatelný. Rodiče Outlé nyní platí čtyři tisíce korun. Za tuto částku spolubydlení v Praze sehnat lze. „Navíc dostávám tři tisíce kapesné na měsíc a přivydělávám si jako hosteska,“ říká a dodává, že finančně rozhodně nestrádá. Naopak v odloučení našla i pozitiva. „Je to škola života k nezaplacení. Zvyknout si na nepřítomnost rodičů bylo těžké, ale teď jsem za to ráda. Věci musím prostě řešit sama. Když se mi opravdu zasteskne, tak není problém si zavolat,“ líčí Outlá, která by se ráda v budoucnu věnovala práci v bankovnictví.
