Mnoho firem na ekologii kašle, ale i tak se barví na zeleno
V Česku můžeme od roku 2019 v Kauflandu najít novou láhev mycího prostředku Jar, která je krásnou ukázkou greenwashingu. Je prý vyrobena z plastů, které vyplavilo moře na pláže. Zní to jako skvělý ekologický nápad. Má to ale háček: nemáme moře. Takže se všechen ten nasbíraný materiál, případně hotové láhve, musejí naložit do nákladního auta, nedejbože letadla, a přepravit několik tisíc kilometrů k nám. Jen proto, aby se Jar mohl před zákazníky tvářit ekologicky.
Přitom se přímo nabízí obdobný projekt, který by dával smysl. V českých lesích by se určitě našla spousta umělohmotného odpadu, jenž by se dal zužitkovat. Ale pokud bych chtěl být Kaufland skutečně ekologický mohl do své nabídku už dávno zařadit nejlepší možné řešení. Tím je stáčení přípravků do vlastních nádob. Funguje to ve všech bezobalových obchodech a specializovaných drogeriích, tak proč by to nešlo v supermarketech?
Balená voda je zhůvěřilost
Po greenwashingu sahá například i velká část výrobců balené vody. Je to celkem pochopitelné. Přeci jen prodávají vodu obalenou plastem a potřebují si u zákazníků nahnat nějaké plusové bodíky za svou údajnou šetrnost k přírodě. Obzvlášt´ pokud je skutečně ekologickou alternativou něco tak jednoduchého jako napuštění si vlastní láhve vodou z kohoutku.
„Zelený” marketing v tomto odvětví úspěšně aplikuje třeba globální společnost Nestlé. Ta přišla s ještě záhadnějším termínem, než je „ecoúspornost“ zmiňovaná v úvodu. Její voda Pure Life je nově balena v eko-tvarovanéTM láhvi. Ta prý obsahuje o 15 procent méně plastu. I za předpokladu, že je to pravda, to pořád nic nemění na faktu, že prodává úplně obyčejnou vodu. Navíc v materiálu, který, nehledě na počet recyklací, zůstane na Zemi už navždy. Nikdy se totiž nerozloží, jen se rozpadne na menší části.
Zákazník má pocit, že pomáhá
Plejádu dalších obdobných environmentálních podfuků lze najít v snad v každém odvětví průmyslu nebo služeb. Na greenwashingu například stojí celá takzvaná rychlá móda, která vyprodukuje stovky tun oblečení ročně. Musí si před zákazníky obhájit obrovskou uhlíkovou stopu a nuzné podmínky pro práci dělníků.
A tak třeba značka H&M přišla s „geniálním” nápadem, jak ze sebe udělat tu uvědomělou a ještě k tomu zvýšit zisky: zavedla recyklační týden. Pokud člověk přinese staré oblečení, dostane slevovou poukázku na nové. Tento program ve výsledku není nijak šetrný, protože recyklace oděvů je technicky, časově a také ekologicky velmi náročná.
Zákazník ale přijde znovu, protože má slevu, kterou přece musí uplatnit! Ve finále odchází s pocitem, že pomáhá, i když problém naopak ještě zhoršuje. Podobný paradox je principem stále rozšířenějšího greenwashingu. Je dobré snažit se ho prokouknout.
