Majitelé second handů se radují. Zájem o oblečení z druhé ruky neklesá ani během pandemie
Kvůli protiepidemickým opatřením se provoz všech obchodů už více než rok omezuje. I přesto je o oblečení z druhé ruky velký zájem. „Nahrajeme novinky na e-shop a za chvíli je většina pryč. Stále mě to překvapuje,“ říká majitelka second handu Crashily Lenka Štajnarová (32). I když tržby butiku v době pandemie klesly, obchodnice se nedostala do tak tíživé situace, aby musela kamenný obchod v centru Prahy zavřít.
Opačný osud ale potkal například pražský second hand Homeless Prague,který před rokem a půl založila Kateřina Rathousková (22) se svým bratrem. I když obchod po otevření navštěvovalo hodně mladých lidí, s příchodem pandemie byli sourozenci nuceni dejvický krám zavřít. Nakonec i prodej přes Instagram a e-shop ukončili letos v březnu. „E-shop byl jedna velká rychloakce. Vymýšlel se za pochodu, a tak nám s bráchou po nějaké době došlo, že jsme přecenili síly a nestačíme na to,“ říká Rathousková. Majitelé tak nyní čekají na uvolnění restrikcí, aby mohli znovu otevřít kamennou prodejnu.
Sekáče jako životní styl
Oblečení z druhé ruky vyhledává hlavně mladá generace. Studentka Adéla Pavelková (20) nakupuje v second handech už od šestnácti let, protože chtěla údajně nosit originálnější oblečení, než které našla v mainstreamových prodejnách. „Také nechci podporovat fast fashion obchody. Produkují prakticky bezcenné kusy oblečení za obrovskou sumu. Tyhle kousky navíc vyrábí otroci nebo děti, kterým se dostane za odměnu jen směšná částka,“ vysvětluje Pavelková. Během pandemie nakupovala nejčastěji v rámci aplikace Vinted. Ta slouží k výměně nebo prodeji oblečení z druhé ruky mezi lidmi. „Pravidelně také sleduji instagramový účet Re.cykluj a v letním rozvolnění jsem často nakupovala v sekáči Textile House,“ doplňuje Pavelková.
Vášnivou milovnicí second handů je také studentka Petra Charvátová (21). I ona v nich nakupuje hlavně kvůli bojkotu fast fashion. Líbí se jí jedinečnost oblečení s historií. „Mám ráda sekáčovou kulturu a lidi, kteří ji berou jako životní styl,“ říká Charvátová. Toho si všímá i majitelka Crashily Štajnarová: „Většina lidí už nemá sekáče zafixované jako ošklivou alternativu k levnému oblečení, naopak. Rok od roku je vidět větší zájem o recyklované zboží.“
Dary od zákazníků pomáhají
Štajnarovou překvapila solidarita lidí, kteří jim i během pandemie neustále nabízeli pomoc třeba tím, že vytřídili kousky ze svého šatníku. „Oblečení nám lidé nosili už na začátku minulého léta, což nám velmi pomohlo, protože zboží je drahé,“ vysvětluje Štajnarová. Během pandemie uspořádala i několik charitativních sbírek. Z každého nákupu šlo 20 korun na podporu konkrétní organizace, například pro týraná zvířata z východního Slovenska, pro ně obchod vybral 13 tisíc korun.
Pražský second hand 1981 na rozdíl od ostatních dokonce otevřel kamennou prodejnu. Ještě donedávna fungoval jen jako e-shop. V pronajatých prostorech pořádali majitelé jednorázové prodejní akce zvané „pop-upy“. „Zájem lidí o secondhandové oblečení má rostoucí tendenci, za což jsme moc rádi,“ popisuje spolumajitelka obchodu Barbora Vilišová (27). Obchodu 1981 se dostalo dokonce takové pozornosti, že se spolu s druhým majitelem Davidem Homolou (30) rozhodli pronajmout kamennou prodejnu v Nuslích. Obchod sice musí nadále kvůli vládní opatřením zůstat zavřený, využití ale získal alespoň pro vyzvednutí on-line objednávek. „Snad brzy otevřeme a potkáme naše zákazníky tváří v tvář,“ doufá Vilišová.
