KOMENTÁŘ: Rozhodnutí ruské centrální banky je regulérní krádež
Rusové, kteří se obávali, že nastane nová měnová krize, začali zběsile nakupovat všechno, na co měli peníze. Ti s menšími příjmy udeřili na lékárny a zásoby trvanlivých potravin, ti finančně zabezpečenější šli po bytech a autech. Ruská centrální banka mohla jásat. Občané pohánění strachem ze ztráty úspor se postarali o naplnění státní pokladny. Nejspíše, jak by se řeklo „přesně podle plánu“.
Říkat, že je to nefér, je nejspíše příliš naivní. Měnová politika prostě není fér a nikdy nebude. Vedení vždy podniká jisté kroky, které jsou součástí dlouhodobých plánů a s občany málo kdy počítá. Snažit se ale lidem namluvit, že jde o legitimní krok, který má rádoby zamezit inflaci v okamžiku, kdy lidé koukají, jak jsou obchody z části uzavřeny kvůli přeceňování zboží, je podle mě vskutku špinavá a cynická hra. Je to stejné, jako kdyby někdo přivedl slona do obchodu s porcelánem a ostatním zákazníkům tvrdil, že se jim ten slon jenom zdá.
Měnová politika je takový lehký druh hazardu s těžkými následky. Hazard protože občané stejně jako ve sportce mohou jen doufat, že padne, co si přejí, zatímco centrální banka hází kostkou. Ale, no ne, opět prohra, tak se lidem aspoň dostane té sportovní dávky adrenalinu. Je více než pravděpodobné, že co nevidět Ruská centrální banka opět zatočí ruletou a shodí rubl do hlubin měnového pekla. Když není kde brát peníze, tak není nic snadnějšího než donutit občany, aby utráceli, a čím více, tím lépe.
Bránit se proti tomu moc nedá, jde totiž o příliš rychlý proces a zasvěcených je málo. Ale přesně proto, že čas hraje roli, je potřeba, aby Rusové jednali rychle. Rychle cítili nebezpečí, rychle vybírali peníze, dokud ty něco znamenají, a rychle je investovali. Je to sice další prohra ve stylu jednotlivec versus stát, ale snad aspoň ten pocit, že člověk „ušetřil“ něco málo na strmém propadu měny, zahřeje u srdce.