Inspektor ČOI: Přezkoumat, převážit… a sníst
Vypadají jako ředitelé a ne jako obyčejní zaměstnanci. K tomu chodí po hospodách, kde zadarmo jedí a pijí. Pak vedoucím restaurací prolezou všechny možné kouty ve skladech a za barem a buď podniku napaří pokutu, nebo v klidu odejdou. To jsou inspektoři ČOI. V roce 2011 vybrala inspekce na pokutovaných hospodách po celé ČR skoro čtyři miliony korun!
Obvykle jdou na „přepadovku“, jak inspektoři rádi říkají svým nečekaným návštěvám v hospodách, dva nebo tři. Tentokrát na to ale bude pan L. K., který nechce být jmenován, sám. „To není problém. Jeden zvládne všechno, co je potřeba klidně i do půl hodiny,“ říká muž, který v ČOIpracuje třetím rokem.
Korupce je běžná
Jde prý spíš o to, aby vedení znalo názor více lidí nebo aby se na jedné věci inspektoři shodli. Jejich práce je pak daleko důvěryhodnější. Nestane se totiž, že by třem inspektorům někdo nabízel úplatek. „Může se totiž přihodit to, že přijde vedoucí hospody a když není něco v pořádku, začne inspektorovi podsouvat peníze, aby se všechno zametlo pod koberec,“ říká pan L.
Takový případ zažil jeho kolega. Ale místo, aby podlehnul podstrkávaným tisícovkám, vyměřil za špatnou gramáž hospodě pokutu. Postihne podobný osud i Elzet? Tři hvězdičky nad vchodem vypadají jako skromné ocenění. Hotel naopak vystupuje luxusně. Upravená zahrádka lemuje vstup do předsálí s krásnou recepční, po restauraci o šestnácti mramorových stolech kmitají mladé servírky v předpisových oblecích — bílá halenka, černá vesta s jmenovkou a stejně tak černá sukně k lodičkám. První dojem je vynikající.
„Z táborských restaurací je tahle jedna z nejlepších. Všechno je tu dokonale profesionální,“ všímá si pan L. K našemu stolu v rohu místnosti přichází číšnice a inspektor si objednává biftek Stroganoff na červených fazolkách a malé pivo. Když se servírka vrací s třetinkou, Ladislav se jí představí a nechá si zavolat vedoucího provozu.
Zaměstnavatel hradí i luxus
„Řeknu mu hlavně, aby mě pustil za bar a do lednice. Musím přezkoumat, jestli nalévají pití z originálních lahví a jak pracují s uloženými zásobami,“ popisuje předem. Pak na přenosné kalibrované váze překontroluje gramáž jídla. U masa musí být pan L. trochu tolerantní. Gramáž na jídelních lístcích je totiž uváděná v syrovém stavu. „Když píšou 200 gramů a navážím 185, nic se neděje,“ ujasňuje.
Hotel Elzet prošel. Vaří tu dobré jídlo, zaměstnávají příjemný personál, jen mají trochu dražší ceník. To už ale pana L. nezajímá, tyhle návštěvy má totiž hrazené zaměstnavatelem. Zajímá vás, jak si vlastně inspektoři žijí? „Měsíčně si vydělám přes dvacet tisíc a jsem spokojený. A když mám několikrát do měsíce zadarmo vydatné jídlo, docela na tom ušetřím,“ směje se.
Pan L. má zaměření na kvalitu servisu v restauracích, jeho kolegové například zkoumají závadnost domácích spotřebičů nebo dětských hraček, které by měly být staženy z oběhu. „Zatímco kamarádi občas něco zakážou, my hospody nezavíráme. To je spíš práce hygieniků. Z našich závěrů může vyplynout tak maximálně tučná pokuta. Už jsem například jednou vystavil bloček na 45 tisíc,“ vypráví.
Tentokrát ale pokutu neudělil, nebylo proč. „Dneska je všechno v pořádku,“ usmívá se. Práce na Elzetu panu L. rychle uběhla. Po necelých dvou hodinách se s plným břichem a úsměvem na líci zvedá a odchází domů. Po příjemném obědě už musí jen sepsat hlášení.