Improvizačním divadlem se nedá uživit, přesto je dobrým přivýdělkem
Pantomimicky předvést klystýr či zpívat o bezbřehé březosti – to jsou jen některé z úkolů, které mohou improvizátora na jevišti potkat, ač někdy názvy nedávají smysl. V divadelním sportu, jak se tato forma improvizace nazývá, to však není nic neobvyklého. Hráči hrají na témata, která jim publikum zadá a v kategoriích, která mají jasná pravidla. Například ve hře „Mikrofon“ musí hráč zpívat vnitřní pocity své postavy, kdykoli se z hlediště ozve slovo mikrofon.
Za vystoupení si hráč přijde na 150 korun a více. Foto: Jana Tupá
Tato forma improvizačního divadla existuje v Česku od roku 1999, kdy sem byla přivezena z Francie, a za tu dobu nabírá na popularitě. A to i díky vzájemné spolupráci publika s herci při představení. „Pokud divák není s něčím spokojen, může po člověku na jevišti hodit látkovou trepku nebo ho vybučet,“ vysvětluje Nikola Orozovič (31), jenž dělá improvizační divadlo osm let.
Hudebník si vydělá více než herci
Společně s dalšími herci založil Orozovič improvizační skupinu Just! Impro. S ní vystupuje minimálně třikrát do měsíce. „Vzhledem k tomu, že je na nás většinou plno, tak si člověk může za dvě hodiny vydělat okolo sedmi set korun,“ prozrazuje Orozovič. Měsíčně si pak jen za pravidelná představení, kdy hraje s dalšími pěti lidmi, vydělá přes dva tisíce korun.
Kromě herců, kteří by si jednou rádi improvizací vydělávali, je mnoho ostatních, kteří berou tuto aktivitu pouze jako hobby. Jednou z nich je i Pavla Sedláčková (22), jež dělá divadlo bez přípravy už 11 let. Ta hraje třikrát měsíčně, avšak se sedmi až devíti spoluhráči. „Za jedno představení si přijdu na 150 korun a víc. Záleží na počtu diváků,“ říká Sedláčková. Dodává, že většinou se ještě ze společného výdělku platí 400 korun hudebníkovi a technikovi.
Nejvýnosnější jsou pro improvizátory firemní akce. „Za výstup pro nějakou společnost si naše skupina říká o honorář od dvaceti do třiceti tisíc korun plus náklady za dopravu,“ přibližuje Orozovič. Na podobných akcích hraje Orozovič s dalšími pěti lidmi zhruba jednou za měsíc, častěji pak před Vánocemi, kdy firmy různě odměňují zaměstnance.
Budoucnost je v firemních akcích
Živit se ale v dnešní době pouze improvizací je však podle Sedláčkové i Orozoviče vyloučené. „Možnost si tímto dostatečně vydělat byla před dvěmi třemi lety. Nikdo však tenkrát nechtěl riskovat, že by hrál rok zadarmo a doufal, že se ‚imprem‘ už další sezonu zvládne uživit,“ míní Orozovič. Od té doby v České republice každým rokem přibývají stále nové skupiny věnující se divadlu bez scénáře.
Možnou cestu, jak by se dalo improvizačním divadlem živit, tak vidí pražský improvizátor ve workshopech a představeních pro firmy. „Na akcích nabízíme lidem vizitky a spolupracujeme se společnostmi, co nabízí různé eventy pro firmy,“ povídá Orozovič. Sami jako skupina však nejvíce sází na „šeptandu“, kdy se informace šíří pomalu, zato však lidé už dopředu vědí, co mají očekávat.
