Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Zvířata jsou pro lidi od cirkusu členy rodiny. Starají se o ně od rána do noci

Pro zaměstnance Národního cirkusu Original Berousek je denní rutinou vstávat v pět hodin ráno a skončit s prací až o půlnoci. Medvědi, velbloudi, koně nebo zebry potřebují neustálou péči. Drezura zvířat v cirkusech by ale v Česku mohla brzy skončit. Ministerstvo zemědělství ji navrhuje kvůli několika ojedinělým případům týrání zakázat. Šli jsme se proto na vlastní kůži přesvědčit, jak péče o zvířata v cirkuse vypadá.

Za velkým cirkusovým stanem se brzy ráno ozývá bručení a zvuky lomcování železnými trubkami. Několik medvědů se v klecích staví na zadní a prostrkuje mohutné tlapy ven. Hlukem vítají svého majitele Jiřího Berouska mladšího, ředitele Národního cirkusu Original Berousek. Ten každé zvíře podrbe po hlavě. Medvědi jej na oplátku přátelsky olizují.„Věnuji se jim už od mláďat, takže mě berou jako kamaráda a neublíží mi,“ směje se Berousek. Na rozdíl od něj jsem já v cirkuse teprve chvíli a na velká zvířata si zvykám pomalu.

Koně mají u cirkusu neustále čistou podestýlku.
Zdroj: Veronika Mašková

Vyčerpání před polednem

Zvedám kolečko se slámou a mířím k výběhu velbloudů. Těm už dvě hodiny měním špinavou podestýlku a snažím se u toho moc nepřekážet ostatním zaměstnancům cirkusu. Kousanec od velbloudího mláděte mě vytrhává z myšlenek při zametání slámy. Od dalšího kousnutí mě zachraňuje zkušený ošetřovatel, který dotěrného velblouda odhání. „Nesmíš jim dát najevo, že z nich máš respekt. Jinak si na tebe budou dovolovat,“ poučuje mě. Snažím se jeho radou řídit, i tak si ale dávám záležet, abych byla z výběhu co nejrychleji pryč.

Po chvíli vyměňuji kolečko a vidle za konve s vodou pro koně. V cirkusové maštali ve velkém pruhovaném stanu ji dolévám každému plnokrevníkovi do speciální nádoby. „Nezapomeň každou nádobu pořádně otřít,“ úkoluje mě Renata Berousková, která s koňmi vystupuje a stará se o ně celý den. S námahou zvedám už poněkolikáté konev a zhruba dva litry mi končí v botách. Snažím se nedat nic najevo a předstírám, že mám ještě spoustu energie. Ve skutečnosti mi už síly docházejí, a to je teprve poledne. Ještě mě čeká práce až do večera. „Zvířata jsou pro nás jako členové rodiny. Například když nějaké marodí, staráme se o něj i přes celou noc. Nemoc zvířete prožívám stejně, jako by mi doma marodilo dítě,“ vysvětluje Jiří Berousek mladší.

Práce stále dokola

Lidé od cirkusu by zvířata za nic nevyměnili.
Zdroj: Veronika Mašková

Podobný přístup ke zvířatům vidím i u ostatních „světských“. Každé zvíře, od papoušků až po slonici Nairu, má neustále co jíst. Čerstvá voda je samozřejmostí. Koním se každý den hřebelcuje lesklá srst a slonici čistí kůže. Často mám pocit, že o zvířata se lidé u cirkusu starají daleko více než o sebe. Jen zřídkakdy vidím někoho odpočívat. Na oběd se jde, až když mají jídlo všechna zvířata. „Sotva se udělá nějaká práce, může se začít dělat znovu. Třeba kydání hnoje,“ povzdychne si Renata Berousková a s lopatou a hráběmi opět míří k bílému hřebci. Jeho box jsme společnými silami vyčistily snad před deseti minutami. Práce tady zkrátka nikdy nekončí. Zvířata se totiž musí neustále udržovat v čistotě.

Zametání a kydání hnoje nikdy nekončí.
Zdroj: Veronika Mašková

Po devíti hodinách vození slámy, sena, hnoje i vody se znaveně opírám o dřevěnou maringotku. „Tak co, mákla sis?“ slyším za sebou pobavený hlas Jiřího Berouska staršího, otce současného ředitele cirkusu. Nemám sílu ani odpovědět celou větou. Bolí mě celé tělo a jsem zamazaná od hnoje. Pro mě práce končí, celý cirkus ale ještě čeká večerní představení, na které artisté se zvířaty pravidelně trénují několik let tak, aby si zvířata na každé číslo pomalu zvykala. Po vystoupení budou zvířata vyžadovat další péči. „Takhle u zvířat otročíme den co den, ale neměnil bych. Nejhorší ale je, když nám někdo ještě řekne, že je týráme a že by nám stát měl všechna zvířata zabavit,“ kroutí hlavou Berousek starší. S úsměvem poté míří k výběhům, aby zvířata před vystoupením ještě zkontroloval.


Anna Žáková
Anna Žáková
Kromě studia novinařiny vyplňuje můj čas především šerm, metalová a rocková hudba a výroba kostýmů na nejrůznější akce. V poslední době se ale pokouším (více či méně marně) i o fireshow a kontaktní žonglování. Na VOŠPu studuji třetím rokem. Do Generace20 přispívám už pět semestrů a vyzkoušela si téměř všechny redakční posty.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.