Ženy o dobrou pozici mezi vědci stále bojují
Žen v laboratořích přibývá. Zdroj: Zdena Křesinová
I přesto, že astronomkyně Sophia Brahe a Caroline Herschel nebo fyzička Lisa Meinter svými poznatky a objevy dokázaly, že něžné pohlaví může vědě přinést cenné informace, nikdy nebyly patřičně uznávány. Prosadit se pro ně znamenalo být mnohonásobně vytrvalejší než jejich mužští kolegové.
Stereotypy přežívají
Typ postavy, jako je emancipovaná mikrobioložka Leavittovoá ze seriálu kmen Andromeda, která působí až nežensky, už v dnešních filmech nevídáme. Výzkumné pracovnice jsou nyní zobrazovány v naprosto jiném světle. Důkazem je například křehká Julianne Moore ve snímku Ztracený svět: Jurský park. Přesto se pohled některých lidí příliš nezměnil. „Když se řekne vědkyně, tak si vybavím mužatku se zkumavkou v ruce,“ říká studentka Kateřina Hejná.
Mnohé se nezměnilo ani na faktu, že bioložky, historičky nebo profesorky jsou svými nadřízenými přehlíženy a na nejvyšší pozice dosáhnou jen zřídka. „V posledních letech sice pozoruji více žen ve funkcích jako vedoucí katedry a děkanky, ale je možné, že v tom hrají roli finance. Několik velice chytrých a schopných mladých mužů totiž z naší katedry odešlo, protože jim výplata nestačila na uživení rodiny,“ vyjádřila se Darina Jirotková z Karlovy univerzity.
V kariérním růstu ženám brání i těhotenství. Pokud chce mít žena dítě, měla by na nějakou dobu před tím opustit laboratoř. „Proto chci nashromáždit laboratorní data, která budu postupně zpracovávat v době, kdy budu doma s dítětem,“ tvrdí bioložka Lenka Drábková v knize Dámský gambit: zahájení vědecké dráhy. Celkové zastoupení žen mezi výzkumnými pracovníky činí dnes jen 26 procent a mezi profesory je to pouhých dvanáct procent. Přirozenou cestou by tak k rovnosti pohlaví došlo až ke konci století.