Ze začátku epidemie jsme neměli ochranné roušky. Dezinfekci jsme si vyrobili sami, říká hasič Jan Špatenka
Jaká opatření jste udělali kvůli koronavirové epidemii?
Každou směnu přibývají další. Na začátku jsme jen dezinfikovali stanici a poté obdrželi dezinfekci na ruce, kterou používáme při každém příchodu do práce. Změnil se nám i rozvrh střídání směn. Za normálních okolností se v 6:45 scházíme v garáži, kde si předáváme během patnácti minut techniku. Stará směna odchází domů a nová zůstává. Teď se ale s tou druhou nesmíme vůbec potkat. Vždy čekáme venku, než opustí prostor, aby v případě nakažení jedné směny mohli ostatní fungovat. A další opatření, které jsme museli udělat, se týká techniky. Například hasičské vozy, které slouží pro celý Královéhradecký kraj, parkují venku, aby v případě kontaminace naší stanice byly připraveny k výjezdu.
Změnily se i počty hasičů na jedné směně. Proč?
Za normálního provozu je nás sedm, ale minimální počet je stanovený na pět. Teď sloužíme ve čtyřech a tři zůstávají povinně doma. Je to kvůli tomu, aby dokázali v případě nákazy jedné směny vytvořit další ještě s posilou z jiného sboru.
Jak dlouhé teď máte služby?
Jako vždycky 24 hodin. Začínáme v sedm ráno a končíme druhý den. Potom následují dva dny času na odpočinek. To, že jsme doma ale neznamená, že máme volno. Jsme v pohotovosti, kdyby se něco stalo, musíme být schopní dorazit do hodiny na stanici.
Zmiňoval jste, že jste si museli dezinfikovat stanici. Neměli jste problém s nedostatkem zdravotnického materiálu?
Od nikoho jsme v prvním týdnu nic nedostali, takže jsme si dezinfekci vyrobili sami. Kolega nakoupil věci v drogerii a udělal ji pro nás. Postupně jsme začali používat jednorázové roušky, jak při výjezdech, tak na stanici. Ty jsme si museli ale sami sehnat nebo vyrobit. Teď už máme i respirátory, které jsou ze zásob distribuovaných Ministerstvem vnitra.
S každým člověkem jednáme jako s nakaženým
Změnila se náplň vaší práce v době epidemie?
Náplň asi ne. Na běžných zásazích se to liší jen tím, že musíme nosit respirátory a s každým člověkem, se kterým přijdeme do kontaktu, musíme jednat jako s nakaženým. To znamená mít na sobě respirátory a na nikoho nesahat bez rukavic. Na naší stanici je navíc zajištění pro celý kraj. Máme tu kontejner, ve kterém je velký stan, židle, karimatky a spacáky. V případě, že se něco stane, tak my vyrážíme stan postavit. Například kdyby byla nějaká nakažená stanice v kraji a musela by být dezinfikována a dekontaminována. Pokud by nebyla jiná možnost, pojedeme tam postavit stan a budeme jezdit na zásahy místo té nakažené. To je naše specifikum.
Spousta hasičů rozváží i ochranné pomůcky. Vy jste nemusel?
Ne, u nás to dělali vojáci s policií. Co se týká rozvážení materiálu, tak to dělají speciální záchranné útvary například z Hlučína nebo Zbirohu. Mají zvláštní techniku, dodávky a náklaďáky, které jezdí na letiště a rozváží zásoby po krajích. Ve většině případů to jde úplně mimo běžné výjezdové hasiče.
Liší se v době koronaviru případy, ke kterým nejčastěji jezdíte?
Oproti běžné situaci se toho moc nezměnilo. Požáry stále tvoří jen minimum našich výjezdů. Naprostá většina jsou autonehody. Lidem se dějí pořád ty samé věci, i když je tu koronavirus. Možná ale ubývá dopravních nehod, jak lidi nikam moc nejezdí. Samozřejmě také zažíváme riskantnější situace, například požáry nebo nehody. Takové výjezdy už ale bereme jako normální. Nechci to zlehčovat, ale občas je na mém zaměstnání nebezpečnější třicetikilometrová cesta do práce a z práce než celá směna.
