Zdravý strach je normální, člověka udržuje při životě, říká člen aktivních záloh
Co vás motivovalo ke vstupu mezi výsadkáře?
Popravdě především fakt, že jde o elitní jednotku. Když se něčemu věnuji, chci v tom být dobrý a dát tomu maximum. Výsadkový prapor je umístěn v Chrudimi v prostoru kasáren kapitána Jaroše a mohu tam trávit čas s těmi nejlepšími a učit se od nich. Navíc je to neustálý zápřah, spousta běhání, střílení a taktického výcviku. Díky tomu můžu objevovat a posouvat své hranice.
Na výsadkáře je pohlíženo jako na elitní vojáky?
Ano, jeden profesionál od pozemního vojska mi říkal, že červené barety, tedy poznávací znamení 4. brigády rychlého nasazení, pod kterou výsadkáři spadají, má zbytek armády automaticky v úctě kvůli jejich pověsti elitních vojáků. Ale my od aktivních záloh si je v Chrudimi nenasadíme, dokud si poprvé neskočíme z letadla, čímž vyjadřujeme respekt vůči těm kolegům, kteří už mají seskok za sebou.
Máte ze svého prvního seskoku obavy?
Obavy určitě přijdou. Říká se, že kdo se nebojí, není úplně normální, zdravý strach totiž člověka udržuje při životě. Rád jezdím na vodě a věřím, že je to podobné. Pokud člověk vodu respektuje a nehraje si na ‚nepřemožitelného‘, nemělo by se mu nic stát. Major Ivo Zelinka, což je bývalý výsadkář a nyní člen Generálního štábu armády, nám říkal, že jeho vlastní vinou se také nikdy nikomu nic nestalo. Prostě když má člověk respekt a nedělá zbytečné chyby, tak by mělo být všechno v pořádku.
Jakým způsobem probíhá výcvik členů aktivních záloh, kteří se přihlásí k výsadkářům?
Nejdříve musí člen aktivních záloh projít základním šestitýdenním kurzem. Poté, pokud se hlásí k výsadkářům, musí ve výcviku pokračovat. Výcvik výsadkářů, kteří pracují jako profesionálové v armádě, trvá celkem 12 týdnů. Pokud se k výsadkářům hlásí člen aktivních záloh, výcvik trvá stejnou dobu, avšak je rozložen do období tří let, během nichž se člen aktivních záloh musí účastnit celkem 12 cvičení, která trvají týden. Teprve pokud člověk úspěšně projde celým tříletým výcvikem, tak s ním armáda prodlouží kontrakt a poté si případně skočí z letadla.
Liší se nějak požadavky pro vstup do běžných jednotek aktivních záloh od požadavků na výsadkáře?
Výsadkáři vyžadují především perfektní zdravotní stav. Každá část armády si hledá specifické lidi a u testů na výsadkáře jsou požadavky náročnější. Člověk sice prochází stejnou prohlídkou jako ostatní uchazeči do aktivních záloh, ale nestačí mu hodnocení pouze za ‚A‘, potřebuje získat přímo ‚A-výsadkář‘, což je ještě vyšší úroveň.
Armáda je týmová záležitost.
Jakým způsobem testy probíhaly?
Musel jsem do vojenské nemocnice v Dejvicích, kde si mě doktor prohlédl, zkontroloval zrak a udělal nějaká základní vyšetření. Pak mě rovnou uznali schopným. Takže jsem se vyhnul tomu, abych trávil celý den v nemocnici, jako to bývalo dřív. Asi největší strach jsem měl z psychotestů, protože jsem nevěděl, co od toho čekat. U nich jde hlavně o zjištění typu osobnosti uchazeče, či zda není nějakým způsobem narušený. Vše potřebné jsem ale nakonec dokázal splnit.
Snižují se podle vás nároky na vstup do aktivních záloh?
Ano, zdravotní prohlídka je jednodušší. Dříve člověk strávil v nemocnici celý den, než oběhal všechna potřebná oddělení. Tomuhle jsem se i já naštěstí vyhnul. Psychotesty byly při vstupu do aktivních záloh zrušeny v listopadu 2016. Výjimkou jsou výsadkáři a další armádní specialisté. Ti musí i nadále chodit na prohlídku a na psychotesty do Ústřední vojenské nemocnice v Dejvicích.
Považujete psychotesty při vstupu do aktivních záloh za důležité?
Rozhodně. Pamatuju si například na jistého vojína, který byl se mnou v kurzu. Podle mého by psychotesty neprošel. Při ostrých střelbách u něho nikdo z nás nechtěl být, protože jsme fakt netušili, co může udělat. Myslel především na svůj vlastní prospěch a neuvědomoval si, že následky jeho činů odnese celé družstvo. Armáda je týmová záležitost a s tím on nebyl schopen se ztotožnit. Psychotesty by tedy podle mého názoru při vstupu do aktivních záloh měly být zachovány.
Nejhorší pro mě byla spánková deprivace.
Která z částí výcviku aktivních záloh vám přišla nejnáročnější?
Žádné velké problémy jsem neměl. Když člověk dává pozor a poslouchá, tak si ze všeho vezme, co potřebuje a jde dál. Spíš záleží na tom, co si s sebou člověk přinese z běžného života. Vím, že někteří měli trochu problém s topografií, což je nauka o tvaru a využívání terénu, protože se s ní v běžném životě nikdy nesetkali. S taktikou se člověk též příliš nestřetne, ale opět platí, že si to stačí párkrát zopakovat a zbytek pak člověk získává praxí. Naučit se člověk něco musí ve střeleckém výcviku. Musí vědět, jaký je smrtící účinek zbraně, jaký má dostřel a podobně.
Takže během výcviku nikdy nenastal moment, kdy jste to chtěl vzdát?
To opravdu ne. Já jsem na fyzickou námahu jako běžecký trenér zvyklý a neocitl jsem se v situaci, že bych toho chtěl nechat. Nejhorší pro mě ale byla spánková deprivace. Kolikrát člověka nenechají pořádně vyspat, takže pak někde o přestávce usíná vestoje. Nebo čistí zbraň a usíná během toho. To je asi nejhorší, s čím se člověk během výcviku setká.
