Zase s lampiony, ale dnes už jen pro radost
Já jsem nikdy na lampionovém průvodu nebyla, ale moji rodiče a starší sestra mi o tom několikrát vyprávěli. O tom, jak museli na průvody chodit povinně, protože to bylo ještě před jednadvaceti lety součástí oslav Velké říjnové socialistické revoluce, které proběhla v roce 1917 v Rusku. Byl to ozbrojený převrat, provedený z iniciativy V. I. Lenina. Tato akce významě ovlivnila celosvětové dění ve 20. století. Byl to také začátek občanské války v Rusku, po níž následovalo vytvoření SSSR.
Dříve svíčky, dnes baterky
Poprvé jsem se vydala na lampionový průvod letos v listopadu do Lužné u Rakovníka s dcerou a synovcem. Šli jsme tam jen tak, nic jsme neoslavovali. Rozsvícení lampionů a následný průvod se v posledních letech stalo znovu oblíbenou akcí — zejména pro malé děti. Je to dobrá příležitost, jak strávit volný čas a dopřát zábavu těm nejmenším, aniž bychom je nechali sedět u televizí a počítačů.
Průvod je vždy naplánován na čas po setmění. Ani ten v Lužné není výjimkou. Na prostranství před místním obecním úřadem je připraven teplý čaj a před zahájením průvodu sem přichází skoro 100 lidí. Rozhlížím se a vidím tu lampiony všech velikostí, tvarů a barev. Zajímavá podívaná. Velký sen dětí vyrůstajících před třiceti lety se stal samozřejmostí a největší zastoupení tu mají dříve tolik žádané lampiony na baterky. Těch tradičních se svíčkou se v Lužné objevuje jen několik. Dnešní děti si pochopitelně žádné zvláštnosti neuvědomují, jakýkoli technický pokrok je pro ně každodenní všedností.
Největší lampion pro Ježíška
Novinkou, která letos osvítila velkou část průvodu, se staly fosforové tyče, které zářily v rukách těch úplně nejmenších dětí. Kromě nich tu svítí dýně, košíčky, balóny a všelijaké další útvary a předměty.
Spousta lampionů ale zůstala tradičních, taková harmonika obdelníkových tvarů. tedy takových, jaké si pamatují naši rodiče z dob minulých.
Ještě před zahájením průvodu se všechny děti podepisují na veliký létající lampión, což je pro mnohé z nich možná největším zážitkem celého večera. Když pak průvod prochází obcí, pořadatelé lampion zapálí a posílají ho i s přáním k Ježíškovi. My ho pozorujeme ještě dlouho, než nám zmizí v očích vysoko na setmělé obloze.
Na samém konci akce jsou děti odměněny pamětním listem a malým dárkem. Žádné z nich však netuší, kdy a proč se tato taridice v Česku nejvíce rozšířila. Proč jsme po té obci šli a drželi v rukou lampiony. Radovaly se jen z toho, že mohly po setmění venku chodit se světýlky, pouštět na oblohu velký lampion pro Ježíška a ještě za to všechno dostaly malou odměnu. Nechme jim ještě
chvíli tuhle nevinnost a buďme rádi, že se z povinných oslav probíhajících za propagandistickým účelem, zachovalo něco, co se stalo pro lidi příjemným zážitkem a co se do budoucna může vyvinout v úplně jinou tradici.