Začínající učitelé vidí ve slovním hodnocení žáků spíše přítěž. Přitom nemusí jít jen o krátkodobou změnu
Budoucí učitel a student třetího ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Pavel Řepka (22) vyrůstal v době, kdy žádné slovní hodnocení namísto známek neexistovalo. „Nedovedu si představit, jak by taková reflexe měla vypadat. Známka reálně odráží to, jak látku umím,“ vysvětluje svůj postoj Řepka. Dále ale dodává, že v současné situaci chápe doporučení Ministerstva školství, aby kantoři v distanční výuce děti neznámkovali. „Na základní škole, ve které při studiu učím, máme od ředitele doporučení, abychom známky spíše nedávali. Když ale musíme, tak maximálně do trojky. To je podle mě rozumné, protože učitel v online výuce často neví, jestli známkuje žáka nebo rodiče,“ říká Řepka.
Psát každému dítěti komentář je časově náročné
Současná doba může nakonec přispět k tomu, že slovní hodnocení, kdy učitelé namísto klasických známek testy spíše komentují, se bude na školách stále více rozšiřovat. „Bylo by ideální, aby se po návratu do škol začalo používat hlavně formativní hodnocení (odborný název pro slovní hodnocení – pozn.red.). Známky pouze rozdělují děti do pěti různých skupin, ale nedávají kompletní zpětnou vazbu,“ říká Radka Hrdinová, mluvčí neziskové organizace EDUin, která se zaměřuje na rozvoj a propagaci českého vzdělávání. Podobný postoj zastává i kantor Gymnázia v Hořovicích Tomáš Sládek (36), který by ale nejraději uvítal kompromis mezi známkováním a slovním hodnocením: „Nejvíce by mi vyhovovalo bodování na konci každého pololetí, třeba od nuly do stovky. Učiteli to dává větší prostor, za co body udělit. K celkovému hodnocení by pak žák mohl ještě obdržet krátký komentář.“
Naopak studentka třetího ročníku Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Daniela Kebertová (21) vidí ve formativním hodnocení velkou přítěž. „Studuji obor se zaměřením na vzdělání, takže mě po škole čeká cesta učitele. Momentálně si ale nedovedu představit, že bych učila třeba pět tříd po třiceti dětech a každému jsem měla psát komentář,“ naznačuje svůj pohled na věc Kebertová, která zároveň podotýká, že učitel by měl pracovat 40 hodin týdně a vytváření psané formy klasifikace by mu zabralo spoustu času navíc. K současné mimořádné situaci se ale staví podobně jako Ministerstvo školství, tedy moc neznámkovat. „Může se stát, že nějaká složitější látka nejde po internetu pořádně naučit, takže tam není známkování na místě. Ale v případě seminárních prací ten prostor určitě je,“ přemýšlí nad možnostmi hodnocení Kebertová.
Bez hrozby se školství neobejde
Otázkou je, zda žákům v případě slovního hodnocení nebude chybět motivace ke studiu. „Často jsem doma slýchával, že když přinesu čtyřku nebo pětku, tak dostanu na holou. A když mi pak táta dokázal, že si nedělá srandu, tak jsem se snažil, abych další písemky napsal dobře,“ vzpomíná na základní školu student střední pedagogické školy Kristián Starý (18). S nutností se učit ale podle odborníků nebudou mít děti problém ani při hodnocení, ve kterém žádné číslo figurovat nebude. „Lze předpokládat, že dobří učitelé dokáží kreativním slovním hodnocením motivovat žáky k rozvoji a učení i bez známek. Známka by v tomto případě byla spíše doplňková,“ říká místopředsedkyně Asociace školní psychologie Bohumíra Lazarová. V tom ale vidí velké úskalí Sládek, protože podle něj se po chvíli učitelé dostanou do fáze, kdy budou psát podobná hodnocení pořád dokola a zpětná vazba tak přestane mít smysl.
Celkově bude ale přechod na slovní hodnocení ještě nějakou chvíli trvat, protože český školní systém známky, minimálně v některých ohledech, pořád potřebuje. „Momentálně nemáme jiné nástroje, jak přijímat žáky třeba na střední školy. Zrušení známek s sebou tedy nese spoustu problémů a je to běh na dlouhou trat´, který bude potřebovat organizační, ekonomické i kulturní změny,“ popisuje úskalí případné školní reformy Lazarová.
