Žáci soutěžící o nejlepší školní časopis si vyzkoušeli média na vlastní kůži
Hlouček školáků se tlačí u nástěnky, horlivě zapisují svá jména do tabulky. Přihlašují se tak na workshopy, které pro ně připravili pedagogové na VOŠP. Vedle formulářů visí pestrobarevné časopisy. Přivezli je s sebou právě žáci středních škol a gymnázií. Ti si v poledne vyslechnou, na jakém místě se umístili v soutěži o nejlepší školní časopis. „Ten náš je vedle ostatních nevýrazný,“ vzdychá jedna dívka. „To se ti zdá,“ uklidňuje ji spolužák.
Soutěž pořádá Asociace středoškolských klubů České republiky, partnery jsou právě VOŠP a Městská knihovna v Praze. „Jedná se o devátý ročník, zúčastnilo se sedmnáct časopisů,“ přibližuje Robert Kostner, zástupce ředitele pro vzdělávací program. Na půdě školy jsou tedy žáci z Plzeňského, Libereckého a Středočeského kraje a z hlavního města Prahy.
Zahájení programu začíná v aule. Pro účastníky už jsou připravené ceny, které věnovala vydavatelství Mladá fronta, Burda Praha, Astrosat Media a K4K publishing. Nejprve ale přichází na řadu workshopy. Každý žák se může zapsat maximálně na dva. Zůstávám tedy v aule a čekám na ten s názvem Zpráva snadno a rychle.
Jakoby se neříká
Většinu workshopů vedou pedagogové VOŠP, o psaní zprávy hovoří Martin Kézr a Vojtěch Krasnický. Žáci se jim představují a Kézr si hned všímá proslulého nešvaru naší generace: „Slovíčko jakoby mezi vámi řádí jako virus,“ zuří, ovšem jen naoko. „Novinář ho nikdy nepoužívá,“ dodává. Během padesáti minut se účastníci dovídají, jak se staví zpráva a ke konci si ji zkoušejí sami napsat.
O kousek dál v jiné učebně se konají Hrátky s češtinou. Žáci se soustředí, pracují s textem. Na konci je čeká promítání krátkého filmu, ve kterém si Zdeněk Svěrák vyhrál s bohatostí českého jazyka. „Žáci byli aktivní. Ti, co odpovídali na otázky, mají češtinu na dobré úrovni,“ hodnotí pedagožka Ivana Hurytová.
O krátké přestávce dostávají všichni něco na zub – bagetu, sušenku a vodu. Sdělují si dojmy a chystají se na druhé kolo workshopů. „Vyzkoušely jsme Hlasovou výchovu, jsme nadšené a taky pěkně rozmluvené,“ smějí se spolužačky z Prahy Klára Bergmannová (18) a Anna Bartoňová (18). Dokonce uvažují o tom, že by se v budoucnu chtěly věnovat moderování.
Reportáže s chybami
Ve druhém kole workshopů Dominik Fellner pouští zájemcům reportáž, na které si ukazují chyby. „Zvuk není autentický, komentář reportéra zní jako pohádka na dobrou noc,“ vytýká. Na to konto vysvětluje, že v hlase musí být znát, že člověka jeho práce baví.
Workshopů je k dispozici celkem sedm, mimo zmíněných ještě Titulka časopisu, Literární tvorba a Moderování. Na posledním jmenovaném je plná místnost zájemců, nikomu se ale nechce mluvit před ostatními. Nakonec se jeden z chlapců osmělí a vypráví historku. „Máš hezký hlas, dobrá gesta, ale zatím slabou pointu,“ hodnotí pedagog Miroslav Brada.
Rozhovory i básničky
Aula plná lidí čeká na zlatý hřeb dopoledne, vyhlášení nejlepších časopisů. Žáci dojídají svačinu a jsou zvědaví na výsledky. Robert Kostner vyhlašuje po krajích. V Plzeňském se na prvním místě umist´uje časopis Infiš. „Každý si u nás najde své téma, píšeme rozhovory, básničky i fejetony,“ říká redaktorka Simona Ježková (17) ze Střední školy informatiky a finančních služeb v Plzni.
1. místo Infiš (Střední škola informatiky a finančních služeb Plzeň)
LIBERECKÝ KRAJ
1. místo Zkrat (Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická Liberec)
1. místo Školní noviny (Základní škola a Obchodní akademie Tanvald)
PRAHA
1. místo KáGéčko (Křest´anské gymnázium)
1. místo Terminál (Hotelová škola Radlická)
STŘEDOČESKÝ KRAJ
1. místo Školník (Gymnázium Mladá Boleslav)
1. místo Student´s life (Střední průmyslová škola stavební a Obchodní akademie Kladno)
Plzeňští dostávají také cenu za obsah, grafiku a titulku. Následují kraje Liberecký, Středočeský a Praha. Nově se vyhlašuje ve dvou kategoriích – samostatně stojí střední školy, druhou kategorií jsou víceletá gymnázia a podobné typy škol. Ve Středočeském kraji vítězí časopis Student´s life z Kladna. „Dáváme možnost také ostatním, kteří nejsou ve školní redakci, aby přispívali svými články,“ vysvětluje šéfredaktorka Jana Hanzalíková (19).
Nejdelší minuta v životě
Program pokračuje ještě 17. dubna dopoledne, kdy se na VOŠP scházejí o něco mladší nadšenci školních časopisů, jejichž věk se pohybuje od 11 do 15 let. Taktéž se jich týkají různé workshopy, a tak se žáci s nadšením zapisují na jednotlivé archy. Na bloku Moderování s pedagogem Miroslavem Bradou zažívají některé děti možná nejdelší minutu ve svém životě. Předstupují před třídu a mluví o sobě. Nutno říci, že někteří se s tím perou statečně a dostávají pochvalu.
Vrchol však přichází něco málo po dvanácté hodině, kdy všichni netrpělivě čekají v lavicích auly na výsledky. Z Libereckého kraje se nejvíc těší žáci ze základní školy Vrchlického, kteří publikují časopis Zvonění. Nejenom, že získávají první místo celkově, ale také dostávají ocenění za nejlepší obsah, grafiku a titulku. „Fungujeme už dvacet let. Teď nám pomáhají nové technologie, kdy vylepšujeme design, takže to děti víc baví,“ přibližuje tvorbu učitelka Marcela Lubasová.
