Záchranná stanice Laguna funguje jako babybox pro papoušky
Co vás přimělo k nápadu založit záchrannou stanici pro papoušky?
Už v dětství jsem měla tendenci zachraňovat zvířata. V dospělosti se ke mně dostávali první poškození papoušci v zuboženém stavu a mně se je dařilo léčit a vracet jim chut´ do života. Postupně ptáků přibývalo a bylo nutné řešit kam s nimi. Měla jsem kolem sebe více lidí s podobný založením, tak jsme založili Lagunu.
Kde papoušky přechováváte?
Když to jde, jsou ve skupinových voliérách podle toho, jak se vzájemně snáší a jak spolu fungují. Pak jsou někteří v léčebném režimu. Ti jsou umístěni v samostatných voliérách tak, aby na sebe aspoň viděli a mohli spolu komunikovat.
Jsou všichni v jedné budově?
Nejsou, to by nešlo, máme jich skoro sto. Ti, kteří potřebují intenzivnější péči, jsou v ptačím domě (dřevěná chatka s vnitřními i venkovními voliérami, pozn. red.) u mě na zahradě. Poblíž bydlí i veterinář. Hejno kakaduů a několik dalších papoušků, kteří už nepotřebují veterinární péči, jsou v Botanické zahradě na Albertově. Část je ve spřáteleném Bioparku Štít u Chlumce nad Cidlinou, další po různých zoo i farmách.
Když k vám někdo zváře přinese, platí za to nějaký poplatek?
Ne, zajímá nás stav papouška, ne finanční možnosti původního majitele. Fungujeme trošku jako babybox. Nikdo se nedozví, kdo papouška přinesl. Díky tomu se otevírají možnosti i známým velkým chovatelům, kteří by si jinak zkazili jméno tím, že se jim něco nepovedlo.
Jak papoušky léčíte?
Nejdříve je vyšetřen naším veterinářem, který určí diagnózu po stránce zdravotní. V průběhu léčby už monitorujeme i jeho psychický stav a snažíme se najít problém, který v sobě řeší. Často to bývá pocit osamění a tím způsobená ztráta chuti do života.
Co děláte s vyléčenými papoušky?
Dáme je do skupiny, která jim bude vyhovovat, nejlépe ke svému druhu. Vyléčené skupinky se snažíme umístit do malých zoo, či k podobně zaměřeným chovatelům, kteří se chtějí starat o handicapované papoušky za trvalé podpory Laguny. K původním majitelům je nevracíme, když tam byli nešt´astní. My je nechceme jen vyléčit, ale změnit jim život tak, aby byl co nejpřirozenější.
S jakým nejhorším případem jste se setkali?
Všechny jsou hrozné v tom smyslu, že papoušci žijí desítky let o samotě v kleci. Lidé si je pořídili jen na ozdobu, ale papoušek není solitér a potřebuje veselý život ve skupině. Jinak se ze zoufalství začne sebepoškozovat a může se i zabít. Běžné je, že si opakovaně oškube peří a někdy si začne rvát i kůži. Ale i takové případy lze řešit. Horší je, když úplně ztratí chut´ žít a z jeho strany není snaha se uzdravit, takového papouška už léčit nejde.
Jakou máte úspěšnost v léčbě?
Nedokážu odhadnout přesné číslo. Hodně pacientů řešíme ambulantně a pomáháme chovatelům najít způsob, jak doma zařídit, aby se papouškovi dařilo lépe. Do roka se k nám dostává asi deset až patnáct trvale přijatých papoušků. Většinou se nám podaří je nějak zaléčit a spravit jim psychiku. Poškození peří sice bývá často tak velké, že už nedoroste, ale to neznamená, že si nenajde svoji skupinu či družku a nebude nakonec spokojený a zdravý. Občas se bohužel stane, že se k nám papoušek dostane v tak špatném stavu, že uhyne, ale těch případů je minimálně.
Dá se říct, kolik jste schopní maximálně přijmout papoušků?
Myslím, že zvládneme přijmout sto pacientů. Pokud to jde, umist´ujeme papoušky po skupinkách do nových domovů. Máme ve výstavbě nový pavilon v Bioparku Štít, tím se nám opět uvolní kapacita. Na jeho vybudování jsme získali peníze díky člověku, který věděl že se blíží jeho konec. Přál si pomoct papouškům a nechat odkaz své zesnulé přítelkyni, právě po ní se pavilon bude jmenovat – Pavilon Dominika.