Z „mamahotelu“ se mladým Čechům pryč nechce. Odchod od rodičů odkládají hlavně muži
Osamostatnit se, nebo raději zůstat u rodičů a užívat si pohodlí domova? Český statistický úřad (ČSÚ) má na tuto otázku jasnou odpověď. Podle průzkumu se mladí Češi k odchodu z domova odhodlávají mezi 26. a 27. rokem života, což je mírně nad průměrem Evropské unie, který je 26 let. „Rozdíl mezi Českem a jinými státy je především ve směřování výchovy. U nás se většinou tolik neklade v rámci výchovy důraz na nezávislost, seberealizaci a pracovní úspěch. Mladí tak nemusí mít důvod se odstěhovat, pokud je k tomu rodiče nenutí,“ říká dětský psychiatr Peter Pöthe.
Málo peněz
Z průzkumu je také patrné, že chlapci bývají na rodičích více závislejší než dívky. Češky odcházejí z domova průměrně ve věku 25,1 roku, zatímco mužské pohlaví kolem 27,7 roku. „Chlapci jsou fixovanější na matku více než dívky. Ty se jí chtějí vyrovnat a plánují vlastní život,“ objasňuje Pöthe. Závislost ale není jen o vztahu k rodičům, ale také o péči, kterou jim poskytují. Studenti tak ušetří za nájem a různé služby, které doma neplatí. „Rodiče mi řekli, že do doby, kdy budu student, mohu zůstat doma. Bydlíme v rodinném domě, takže si nepřekážíme. Osamostatnění má své výhody, ale počkám, až dokončím vysokou školu,“ říká student ekonomiky Ivo Kalivoda (23).
Rodiče ale často své děti k odchodu nenutí. Příkladem je Jana Tomašíková, matka čtyřiadvacetileté pracující Daniely. Svou dceru nechává, at´ se k osamostatnění rozhodne sama. „Nevadí mi, že u nás dcera stále bydlí. Rodiče jsou od toho, aby se o své děti starali. Až bude chtít, odstěhuje se. Nutit ji ale nebudu,“ říká. Vidina samostatného života a odpoutání se od matky a otce je ale pro některé mladé lidi naopak lákavá. „Z Ostravy jsem se přestěhoval za studiem do Prahy hned po maturitě. Vždycky jsem se těšil na to, až budu bydlet sám a nebudu pod drobnohledem rodičů,“ říká Roman Hrázdil (24), který pracuje jako policista, a zároveň dálkově studuje vysokou školu.
Fenomén úzkostlivých matek
Stejně důležitým krokem jako osamostatnění, je však podle psychologa i vlastní bydlení. Mladí se tak naučí postarat sami o sebe, což je pro další fungování v životě stěžejní záležitostí. „Člověk musí umět žít sám se sebou, aby psychicky dozrál. Není dobré, aby po odstěhování následovalo společné bydlení s partnerem,“ říká psychiatr, který dodává, že absence tohoto kroku, může mít za následek problémy v budoucím životě. Jedním z faktorů, který může ovlivňovat, proč mladí nespěchají do vlastního, je fenomén takzvaných úzkostlivých matek. Podle psychiatra má totiž tento typ matek neustálou potřebu své děti dlouhodobě opečovávat. A často i v případě, kdy už to není třeba.
ANKETA:
Proč bydlíte stále u rodičů?
Pavla Bialasová (24) studentka pedagogiky, Ostrava – „U rodičů bydlím především kvůli financím. Stále studuji a nedokázala bych si vydělat tolik peněz, abych mohla mít svůj byt a zároveň prezenčně studovat na vysoké škole. Navíc bydlíme v rodinném domě, a tak ani rodičům nevadí, že u nich stále bydlím.“
Martin Duřt (22) student Vyšší odborné školy publicistiky, Praha – „Díky bydlení u rodičů nemusím platit nájem, jídlo, energie a internet. Byt, ve kterém žijeme, je asi pětkrát větší než ten, který bych si jako student mohl dovolit. Navíc mi cesta do školy zabere asi jen deset minut.“
Michaela Rotterová (23) studentka technologie hospodaření s vodou, Karviná – „Přes školní rok bydlím v Ostravě v bytě se dvěma spolubydlícími, ale na víkend jezdím domů k mamce do Karviné. Zatím jsem se stále neodstěhovala především kvůli financím. Nedokázala bych sama zatím pokrýt všechny potřebné náklady.“
Michal Kuchař (24) student Fakulty aplikované informatiky ve Zlíně – „Studuji vysokou školu ve Zlíně, kde si platím koleje. Pokud nemusím být ve škole, tak jedu domů do Ostravy, kde jsem u rodičů. Podle mě by bylo kontraproduktivní a finančně nemožné, abych si navíc platil nájem i v Ostravě.“
