Vzpomínky na zesnulého kardinála Vlka: byl přítelem i oporou věřících
Po čtyřměsíčním boji s rakovinou plic zemřel 18. března ve věku 84 let kardinál Miloslav Vlk. Obřady posledního rozloučení v chrámu svatého Víta na Pražském hradě vedl olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Ten na kardinála vzpomíná především jako na přítele. „Trávil jsem s ním mnoho dovolených ve společnosti dalších biskupů z několika zemí. Takové výjezdy byly prosté. Nejčastěji jsme bydleli na nějaké volné faře, sami nakupovali a vařili. On byl tradičně šéfkuchařem,” řekl pro Generaci20 Graubner.
Vůdcovská povaha
Podle Graubnera Vlk rád ve volných chvílích chodil po horách nebo plaval. Vždy s plným nasazením. „Stejně oddaný byl i duchovním věcem. Přes svou vůdčí povahu dovedl naslouchat a dávat druhým prostor. Chtěl, abychom byli v postoji vzájemné lásky a mohli zakoušet Ježíšovu přítomnost. Kardinál slíbil, že bude podporou Ježíšových služebníků,” vypráví Graubner.
Kardinál Miloslav Vlk byl v roce 1968 vysvěcen na kněze. Za komunistického režimu ale nedostal státní souhlas k vykonávání kněžského povolání. V tajnosti tedy sloužil mše pro malé skupiny věřících. Na začátku 90. let se stal českobudějovickým knězem, krátce předtím mu bylo navráceno státní povolení.
Po rezignaci Františka Tomáška roku 1991 byl jmenován arcibiskupem pražským, o tři roky později se stal kardinálem. Na začátku letošního roku oznámil, že zápasí s rakovinou plic. Svůj boj nakonec prohrál.
Historky z katedrály
Zádušní mši za kardinála Vlka sledovalo v chrámu Svatého Víta přes dva tisíce lidí. Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference, vzpomíná na to, jak jej kardinál Vlk právě v této katedrále před 21 lety vysvětil na kněze. „Je to poslání na celý život a tak je nasnadě, že právě tato vzpomínka na kardinála Miloslava bude nejspíše tou nejsilnější, která mne v životě bude provázet,” říká Přibyl. Dodává, že s kardinálem takto zůstane navždy spojen.
Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha figuruje také ve vzpomínce kaplana Vyšší odborné školy publicistiky Karla Soukala. Při jednom kázání Miloslav Vlk pronesl slova, na něž Soukal dodnes nemůže zapomenout. „Obejmi kříž a on se ti postupně promění ve vzkříšení. Myslel tím, že když člověk přijme trápení své i lidí ve svém okolí a svůj vlastní úděl, časem pochopí, proč to tak muselo být. Nakonec se mu to stane radostí a požehnáním,” vysvětluje Soukal. Dodává, že tento výrok sám několikrát použil ve svých kázáních a při různých setkání s věřícími. „Tato slova vyjadřují kardinálův život a to, čím se vždy řídil,“ míní Soukal.
