Vzdor proti okupaci vyjádřila odvrácením hlavy. K Věře Čáslavské lidé vzhlížejí i dnes
Z velkého panelu shlíží na čtyřech fotografiích mladá žena s úsměvem na tváři. Na každé z nich drží gymnastka Věra Čáslavská hlavu hrdě vztyčenou. Své místo na výstavě si zasloužila právě tím, že nesklopila hlavu a na olympiádě v Mexico City v říjnu roku 1968 dala jasným gestem najevo svůj nesouhlas se srpnovou okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Při předávání medailí, po dobu, co hrála sovětská hymna, opakovaně odvrátila hlavu od sovětské vlajky. „Nesmíme zapomenout na dvě podle mě největší jména naší sportovní historie – Emila Zátopka a Věru Čáslavskou. Ti nesouhlasili s komunistickým režimem a byli za to tvrdě potrestáni. A to i přesto, že ve svém sportu byli nejlepší,“ říká při vernisáži výstavy bývalý hokejový brankář a olympijský vítěz z Nagana Dominik Hašek. Spolu s fotbalistou Ivanem Haškem jsou posledními žijícími sportovci z deseti osobností, kterým je výstava věnována.
Svůj postoj nikdy nezměnila
Čáslavská před odjezdem na svoji poslední olympiádu do Mexika, podepsala manifest Dva tisíce slov z června roku 1968. Ten upozorňoval na možnou sovětskou vojenskou okupaci anabádal občany, aby podpořili demokratizaci v Československu. „Obětovala bych všechny své dosavadní medaile za letošní vítězství. Protože nebojuji za sebe, ale za nás všechny. A naši lidé si zaslouží vítězství,“ prohlásila po podpisu manifestu Čáslavská. Svoji kariéru nuceně ukončila v šestadvaceti letech, když ji komunisté po návratu z Mexico City vyhodili ze sportovního svazu a bránili jí v kontaktu se sportovním světem. „Nikoho ke mně nepouštěli. Hlídali mi i poštu,“ vzpomínala Čáslavská před pěti lety v Českém rozhlase. O dva roky později zemřela na následky těžké nemoci. Bylo jí 74 let.
Sportu a gymnastiky se ale Čáslavská nechtěla vzdát ani po ukončení své profesionální kariéry. Dálkově vystudovala Fakultu tělesné výchovy na Univerzitě Karlově a v polovině sedmdesátých let trénovala mladé československé sportovce. Nakonec dostala roku 1979 povolení k vycestování z Československa a odjela do Mexika, kde byla stále velice oblíbená a uznávaná. Začala trénovat tamní gymnastky.Svůj postoj vůči komunistickému režimu nezměnila a do Československa se vrátila až po listopadu 1989.
„Dokázala bojovat na dvou polích zároveň – sportovním a politickém. Její odvaha a síla byla obrovská,“ říká návštěvník Marek Jakšič (19), když se zastavuje u panelu věnovaném právě Čáslavské. Podobně to vidí i Nicol Coufalová (20), pro niž je Čáslavská i sportovním vzorem. „Pro ni, jako ženu, to muselo být o dost těžší. Už jen proto, aby ji lidé brali vážně. A právě to, co udělala, bral vážně celý svět,“ dodává Coufalová, která se sama od malička věnuje gymnastice. „Její odvaha byla jedinečná. Nebála se vystoupit se svým názorem. Sice po svém, ale dala najevo, co si myslí. Byla to pořádná ženská, která věděla, jak se postavit za svoji vlast,“ říká Coufalová.
Vzorem pro současné gymnastky
Za svoji sportovní kariéru získala Čáslavská na sto čtyřicet medailí. Mezi ty nejvýznamnější patří sedm zlatých a čtyři stříbrné z olympiád v Římě, Tokiu a Mexico City. „Nesmírně ji obdivuji, a to nejen jako sportovkyni, ale i jako člověka. Takového úspěchu, jaký měla ona, těžko dosáhne jiná česká gymnastka,“ říká Coufalová, která již jedenáct let aktivně dělá moderní gymnastiku. Připouští, že mezi zahraničnímisportovkyněmi, by našla i zdatnější gymnastky, ale v Česku ji považuje za jednu z nejvýraznější osobností v historii sportu. „Myslím, že je snem spousty dívek dokázat to, co ona,“ dodává Coufalová.
Symbolem vzdoru je Čáslavská i u dnešní mladší generace, která dobu okupace nezažila. Alespoň u těch, kterým její jméno stále něco říká. „Chovám k ní jako k osobnosti obrovský obdiv. Bezesporu byla nejúspěšnější česká olympionička. A i přesto, že ji komunistický režim trestal, ona se nenechala zlomit,“ říká návštěvník výstavy Marek Jakšič. Přesto by si sám nedokázal představit, jak by se za doby komunistů zachoval. „Myslím, že odvahu, jakou v sobě měla Čáslavská, bych v sobě nenašel. Nebyla to žádná sranda postavit se režimu, když teď člověk zpětně vidí, jak to s lidmi poté dopadalo,“ dodává Jakšič. Podobně to cítí i Vítězslav Kozelek (29), kterého na vernisáž přilákala hlavně sportovní tématika. „Jsem velmi rád, že nemusím stát před podobným rozhodnutím jako paní Čáslavská. Nevím, jak bych se sám zachoval. Jsem rád, že to v dnešní době nemusím řešit,“ říká Kozelek.
