Vypněte počítače, zastavíte násilí
Například britský list The Daily Mail přišel s vyjádřením jednoho Holmesova bývalého spolužáka, který tvrdí, že byl posedlý hraním počítačových her. Vždy se snažil připodobnit svým oblíbeným hrdinům a to jak vzhledem, tak chováním. Případ uzavřen, viník je na světě. Všichni mohou vyrazit do ulic a s čistým svědomím rozbíjet a pálit CD s hrami, počítače a jiné herní platformy. Mohla by se objevit i hesla: Vypni počítač, zastavíš násilí.
Žijeme v jedenadvacátém století. Lidé létají do kosmu na výlety, vlastní dalekohledy, které dokáží dohlédnout až za naši sluneční soustavu, vždyt´ i obyčejné pračky na prádlo v sobě ukrývají výkonnější počítače, než se kterými na měsíci přistávala posádka Apolla 11. Doopravdy není osvícený člověk třetího tisíciletí schopen lepší a promyšlenější rovnice než: Počítačové hry = násilí? A přesto se po každé takové tragédii podobná zpráva objeví. Dítě ve škole obrátilo zbraň proti spolužákům. Jsou za tím počítačové hry. Jsou za vším.
Ano hry na našich počítačích skutečně dokáží ovlivnit vývoj člověka. A nejvíc samozřejmě působí na psychiku dětí. Jak tím dobrým způsobem, tak i tím špatným. Ale hry samotné nikdy nejsou příčinou. Mohou se pro někoho stát spouštěcím mechanismem, ale nikdy ne skutečnou příčinou toho, co se stalo. Tím, co tragédii způsobí je totiž vážná duševní porucha. Častokrát ukrytá tak hluboko, že o ní ani ti nejbližší nemají tušení. S největší pravděpodobností se k takovému činu člověk s psychickou poruchou stejně uchýlí. Jen za jiných okolností.
Události podobné těm v Denveru jsou otřesné. Pozůstalým těchto incidentů rozhodně patří ta nejhlubší soustrast. Ale shodit odpovědnost za tyto činy na cosi třetího v podobě počítačových her je přeci jen trochu krátkozraké a hloupé. Je to zřejmě jednodušší než si připustit, že selhala výchova. Selhala například rodina, nebo možná škola. Jednodušší než si přiznat, že je to člověk, který činí zlo, a ne počítačová hra.