Vybíráte psa z útulku? V kurzu jsou teď hlavně buldočci. Často ale mají problematickou minulost
Na konci srpna si Tomáš Janoušek (22) společně s přítelkyní Andreou (21) přivezli domů francouzskou buldočku jménem Luisa. „Dlouho jsme hledali kámošku pro našeho prvního pejska Rastyho, amerického pitbulteriéra. Jednoho dne nám napsala naše známá z útulku Luisin příběh, a ten nás dovedl k rozhodnutí si ji hned adoptovat,“ vzpomíná Janoušek. Luise jsou tři roky a pochází ze slovenské množírny. Většina těchto psů má za sebou nelehký život, a často bojují se strachem z lidí a nového prostředí. „Ze začátku seděla Luisa u zdi a bála se. Nechtěla projít ani dveřmi a venku chytala záchvaty strachu. Vlezla například pod stojící auto a nechtěla vylézt ven, nebo se něčeho lekla a utekla,“ vzpomíná Janoušek.
Ročně zachrání více něž 50 psů
Podobně je na tom i fenka francouzského buldočka Nikoly Glosové (27) Vanda, kterou si před rokem adoptovala z útulku Francouzské potěšení. „Dodnes nemůžu dělat rychlé pohyby, které nečeká. To je pak vidět, že se bojí. Vanda má také problémy s hygienou. Když jsem s ní doma, je všechno v pořádku, ale jakmile odejdu, tak se počůrá a občas udělá i bobek,“ svěřuje se Glosová. I přesto, že Vandu neměla od štěněte, nelituje toho, že si ji adoptovala. „Když jsem si ji brala z útulku, byly jí čtyři roky a vůbec mi to nevadilo. Již před čtyřmi lety jsem zachránila prvního francouzského buldočka a v ten moment jsem si řekla, že pokud to půjde, tak budu zachraňovat tyhle čumáčky dál,“ říká Glosová. Podle ní je mít psa od mala sice krásné, ale nikdy člověk nezažije, jaké to je, když se adoptovaný pes vyvíjí a jakou lásku dokáže dát. „Je vděčný za opravdu každé pohlazení, za každou pusu, za každý kontakt,“ dodává.
Buldočci a další placatá plemena patří dlouhodobě mezi nejoblíbenější plemena. „Pořizovat si je se stalo jakýmsi trendem. Kvůli tomu se zvýšila i nabídka štěňat bez rodokmenu a z anonymních chovů. To je ale špatné nejen pro psy, kteří v těchto množírnách žijí a produkují štěňata, ale škodí to obecně i plemenu samotnému,“ upozorňuje místopředsedkyně spolku Buldočí naděje Hana Ďuráková (29). Ročně tento spolek zachrání více než padesát psů. „Ti jsou nám svěřeni na základě úředního rozhodnutí, nebo se na nás obrací obyčejní lidé, kteří na vlastní pěst nějakého psa z množírny zachránili, ale dál si s ním neumí poradit,“ vysvětluje Ďuráková. V loňském roce například přijali několik psů z množírny v Kamenici nad Lipou, kde starší manželský pár nashromáždil v rodinném domě více než 200 psů atraktivních plemen a jejich kříženců. „Psi žili zavření v přepravkách mezi vlastními výkaly bez pořádného jídla a vody. Tomu odpovídal i jejich stav – byli podvyživení, zablešení, srst i kůži měli zničenou od moči, ve které museli sedět,“ popisuje Ďuráková.
V kontaktu i po letech
V útulcích prochází psi kompletním veterinárním ošetřením. Poté, pokud jim to jejich fyzický i psychický stav dovolí, přichází na řadu takzvaná adopční schůzka. „Při výběru nových majitelů nemáme žádné speciální požadavky ani kritéria. Snažíme se vybírat slušné a zodpovědné lidi, kteří ví, co péče o adoptovaného psa obnáší. Jediná věc, přes kterou nejede vlak, je, že neadoptujeme do zahraničí. Chceme zůstat s rodinou v kontaktu i po adopci a být ku pomoci, kdyby se vyskytly problémy,“ upozorňuje Ďuráková. Při samotné adopci se pak uzavírá smlouva o předání zvířete do péče a platí se poplatek. V poslední době se podle Ďurákové o adopce uchází hodně mladých lidí, většinou mezi pětadvaceti a třiceti lety. „U nich pak chceme vědět, jestli jsou schopni psa zabezpečit. U velmi mladých lidí, jako jsou studenti a čerství absolventi, hrozí vždy riziko, že je život zavane někam, kde s nimi pes nebude moci být, nebo začnou budovat kariéru, která spolkne většinu jejich času,“ myslí si Ďuráková.
Tím nejdůležitějším požadavkem je pak podle ní to, aby noví majitelé zůstávali i nadále v kontaktu s útulkem. O zachráněných psech totiž nechtějí ztratit přehled. „Zajímá nás, jaké dělají pokroky nebo jaké problémy je trápí. Každý zachráněný pes prošel našimi domovy. Zažívali jsme s nimi smutné i veselé chvíle a každého psa už navždycky bereme tak trochu jako našeho,“ vysvětluje Ďuráková.
Nedílnou součástí poadopčního kontaktu jsou i osobní srazy. Spolek pořádá společné procházky nebo pikniky. V kontaktu s útulkem zůstává i po roce také Nicola Glosová. Jejich předsedkyni má v přátelích na Facebooku a sdílí fotografie s fenkou Vandou. Spolek tak vidí, jak se pes má a jaké dělá pokroky.
