Vstup k boromejkám je doživotní závazek. Mladí se dnes takových slibů bojí
Ke kongregaci se přidává stále méně mladých žen. „Počet přijatých v době mého příchodu k boromejkám před 25 lety se pohyboval kolem 10 a více ročně. V současné době k nám vstoupí jedna či dvě ženy za rok,“ uvádí řádová sestra Carmen (47), která pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici Milosrdných sester svatého Karla Boromejského pod Petřínem.
Menší zájem o vstup do řádu podle sester souvisí s klesajícím počtem věřících, ale i se strachem mladých lidí ze závazků. „Často přirovnávám svůj vztah k Bohu k manželství a kongregaci k rodině. A nechci mladé shazovat, ale kolik z nich se dnes hrne do manželství? A kolik z těch svazků vydrží? Je to můj osobní pohled, ale mám pocit, že se mladí v dnešní době bojí dlouhodobých závazků,“ myslí si sestra Carmen.
Vstup nelze vynutit
Než se dívka stane boromejkou, trvá to i několik let. Nejdříve je dva roky v noviciátu. V tomto období se ženy učí o životě ve společenství. Po dvou letech skládá čtyři sliby: milosrdenství, čistotu, chudobu a poslušnost. Ty se opakují několikrát a pokud za tuto dobu budoucí boromejka své rozhodnutí nezmění, skládá věčný slib. Sestra Carmen uvádí, že se dnes dívky přidávají k řádu s větší rozvahou. „Dříve přicházelo dívek více a v nižším věku, třeba i kolem čtrnácti let. Ale mnoho jich v procesu přijímání skončilo. Dnes do řádu vstupují většinou až po škole, ve věku kolem 24 let a jejich rozhodnutí bývá definitivní,“ říká Carmen.
Boromejky si uvědomují, že může řád pomalu zaniknout. „Zatím ale novicky pořád máme, takže se tímto problémem ještě moc nezabýváme. Navíc vstup do našeho společenství není něco, k čemu se může člověk nutit nebo nějakým způsobem přimět. Je důležité, aby se pro to žena rozhodla dobrovolně a sama. Musí cítit opravdovou lásku k Bohu. Bez toho být v našem řádu nejde, takže to můžeme jen těžko ovlivnit,“ vysvětluje sestra Carmen.
Propojení čtyř světů
Zatímco v 50. letech bylo v Československu kolem tisíce boromejek, v současné době jich je 130. Asi jedné třetině z nich je přes 80 let. Boromejka Remigie Češíková (64) přiznává, že už v současné době počet sester v řádu nestačí. „Lidí, kteří potřebují pomoc je mnoho,“ říká sestra Remigie. Například do léčebného zařízení v Řepích se hlásí tolik lidí, že musí mít pořadník. Odborníci pak vybírají podle závažnosti zdravotního stavu, kdo se do Domova svatého Karla Boromejského dostane.
Ten ale neslouží jen jako ošetřovatelský ústav. Část objektu je využívána jako věznice. Boromejky v zařízení zaměstnávají odsouzené ženy. Starají se o zahradu, pomáhají v kuchyni a pokud si udělají kurz, mohou na lůžkovém oddělení pečovat o nemocné lidi. „V Domově svatého Karla Boromejského se nám podařilo propojit čtyři rozdílné světy. Myslím, že je tahle kooperace pro všechny strany prospěšná. Odsouzeným ženám tato práce pomáhá zůstat v kontaktu s běžnou realitou,“ vysvětluje sestra Remigie. Naplňuje se tak životní poslání boromejek: nabízí pomoc bez rozdílu všem, kteří ji potřebují. A to se ani za více než 180 let nezměnilo.
