Vojenský výcvik smysl má, ponižování ne
Povinný vojenský výcvik je zrušený osmnáct let. Náhlý spád událostí na Ukrajině však donutil část Čechů zamyslet se nad vlastní schopností bránit stát. Spekulanti při úvahách nad návratem vojny často naráží na otázku, co by její obnovení udělalo s mladou generací. A právě v tom se společnost rozděluje na dva názorové tábory.
Přívrženci návratu povinné vojny nejčastěji zastávají přesvědčení, že by výcvik měl být jakýmsi zázračným lékem proti „mamánkovství“. Nikdo však nemůže spoléhat na to, že by výcvik člověka naučil samostatnosti. Ještě před osmnácti lety kasárny po západu slunce ovládal mazácký řád a namísto budování odolnosti se řada nováčků hroutila kvůli šikaně ze strany služebně starších. Z výpovědí některých pamětníků tak můžeme s jistotou odvodit, že armádní systém rekruty spíš nutil splynout s okolím, než aby budoval jeho charakter. Odpůrci vojny naopak tvrdí, že by mladí byli takovou zkušeností přinejmenším nadosmrti traumatizovaní. Správně promyšlené zocelování psychické i fyzické kondice by však mohlo bojeschopnosti národa prospět.
Vojna z člověka nemusí vychovat experta
Není nutné cvičence izolovat od rodiny nebo ho dva roky podrobovat těžkému výcviku. I samotní zaměstnanci armády se shodují na tom, že laik dokáže pochopit základní vojenské vybavení, ovládání zbraní i povely velitele v řádu několika měsíců. Lidé z vojny nemusí vycházet jako profesionálové schopní obsluhovat moderní armádní technologie. Měli by však být schopní pracovat v týmu, vybudovat psychickou odolnost a naučit adaptovat v těžkých podmínkách. Stát by však měl dělat všechno pro to, aby byli občané připraveni čelit krizi.
Na začátku března ministryně obrany Jana Černochová (ODS) sdělila webu Aktuálně.cz, že návrat jakékoli formy povinného vojenského výcviku odmítá. Podle Černochové by se měli dobrovolníci zapojit do kurzu základní přípravy v rámci aktivních záloh, kde se rovněž mohou naučit manipulovat se zbraní a získat dovednosti nutné k přežití na bojišti. Zapomíná však, že mladí lidé po přípravě na obranu státu za běžných podmínek netouží, čemuž nasvědčuje dlouhodobě nižší zájem o výcvik v aktivních zálohách. O dobrovolné formě služby u české armády začali lidé více uvažovat až v době ruské invaze na Ukrajině. Zájem o službu v aktivní záloze je nyní až desetkrát vyšší, než byl před 24. únorem 2022. Je však otázkou, kolik z 1 400 nových potenciálních rekrutů, kteří projevili zájem prostřednictvím webového dotazníku, opravdu podá žádost o přijetí do záloh.
Výcvik by Čechům prospěl
Dosud k vlastenectví mladé letmo naváděly možná tak hodiny „občanky“ na prvním stupni základní školy. O významu státu a bezpečnostních tématech se děti dříve učily v rámci branné výchovy, tu však předešlý režim zneužíval pro šíření komunistické ideologie. S pádem režimu šly tyto osnovy stranou. To ostatně potvrzují i poslední výzkumy České školní inspekce, které dokazují, že se tématu obrany státu podrobněji věnuje méně než 40 procent vzdělávacích institucí.
Ministerstvo obrany by se tak mělo zamyslet nad tím, zda není důraz na vzdělání a investice alespoň do částečného vojenského výcviku důležitá. Vrátit se k totalitní vojně plné utlačování a ponižování stát nesmí. Muži i ženy by však měli ve vlastním zájmu podstoupit výcvikový kurz na základě doporučení státu, který by se v jeho průběhu postaral o finanční kompenzaci a zaručil, že po návratu k normálnímu životu cvičenec nepřijde o místo v práci.
