Vojenská přehlídka očima jednoho z pochodujících: Déšt´ jsem ze vzpomínek vytěsnil. Byl jsem hrdý
Jaké bylo účastnit se zatím největší vojenské přehlídky v historii České republiky?
Když jsem šel, cítil jsem hrdost, že se takové slávy mohu účastnit. Lidé mávali a tleskali. Byl to hezký pocit. Všichni jsme byli dobře naladění. Klidně bych šel znovu.
Celou neděli pršelo. Nezkazilo vám špatné počasí dojem z přehlídky?
Pravda, počasí moc nevyšlo. Mně ale přijde, že jsem déšt´ ze vzpomínek vytěsnil. Když jsme pochodovali, vůbec si nevybavuji, že by pršelo.
Finální přípravy na přehlídku trvaly zhruba deset dní, kdy vojáci ladili poslední detaily na letišti v Bechyni. Jak dlouho jste pochod nacvičovali vy jako čestná stráž?
My pochodování nacvičujeme přibližně čtyři hodiny týdně. Na přípravy na bechyňské letiště jsme tak přijeli jen na jeden den. V sobotu večer před přehlídkou jsme měli ještě generální nácvik na Evropské ulici, tam jsme se řadili i s hosty. Šel generál, za ním vojáci s vlajkou, potom šla hradní stráž a pak my. Za námi nesli vojáci historické prapory. Potom šli Slováci a za nimi hosté z Francie, Británie, Itálie a USA.
Jak jste vy osobně oslavil výročí 100 let vzniku Československa?
Mám pocit, že oslavy výročí na mě koukaly odevšad. V práci, z televize, na internetu. I v sobotu 27. října jsme měli akce, kterých jsme se museli jako čestná stráž účastnit. Bylo to náročné. Výročí jsem si užil, ale po přehlídce jsem jel domů za rodinou a byl jsem rád, že jsem doma.
„Na misi bych už kvůli dětem nejel.“
Vaše zaměstnání vojáka má vedle těch příjemnějších částí, jako jsou přehlídky, i velká rizika. Nedávno na misi v Afghánistánu zemřel již čtrnáctý český voják. Někteří politici na to reagovali s tím, že by se Česko mělo z mise stáhnout. Jak to vnímáte vy?
To je vždycky velká tragédie. Když ve středu v noci přivezli ostatky vojáka do Česka, jejich vynášení z letadla jsem se účastnil. Máme to v popisu práce. Smutné chvíle prožíváme s rodinami padlých vojáků, je to hrozný pocit. Já bych na misi už kvůli svým dvěma dětem nejel.
Vyměnil byste tedy práci vojáka raději za nějakou jinou?
Než jsem šel k armádě, sloužil jsem u policie. Ale teď bychpráci určitě neměnil. Je hrozně zajímavá. Baví mě, že vidím i to, co neukazují v televizi. Podívám se tam, kam se normální člověk nepodívá, třeba na různé pietní akty do zahraničí. Prožívám je od začátku do konce. Beru to tak, že sloužím vlasti a jsem na to hrdý.
