VIDEO: V životě jsem neslyšela tak zoufalý křik, říká svědkyně výbuchu v Praze
Bylo pondělní ráno 29. dubna a jediné, co se honilo studentce Pavle Šedivé hlavou, bylo to, aby napsala dobře test z angličtiny. Do budovy FSV, kde studuje žurnalistiku, dorazila v 9.50 a sedla si v učebně v prvním patře do jedné ze zadních lavic. Tato volba ji měla za pár minut ušetřit řezných poranění. „Mluvila jsem s kamarádkou a najednou se za okny objevil červený záblesk a vzápětí přišla ohlušující rána. Jako by přímo vedle mě uhodil hrom,“ popisuje výbuch plynu Šedivá. Následky exploze byly nejsilnější vepředu učebny.
Vzápětí se na ní i spolužáky vysypala okna. Bylo prý doslova cítit, jak se otřásla celá budova. „Jako první mě napadlo, že už došlo i na naší malou zemi a někdo zjevně touží vyhodit budoucí novináře do povětří. Vždyt´ mi za nic nemůžeme!“ honilo se jí hlavou. Instinktivně se jako mnoho ostatních sehnula pod lavici. Nastalo ticho. Po zlomku vteřiny se všichni vzpamatovali a začali křičet. „V životě jsem tak urputný a zoufalý křik neslyšela,“ vzpomíná na okamžik Šedivá.
Nevyděsil jí ani tak samotný výbuch, jako následný jekot spolužáků. Ona však prý byla, vzhledem k situaci, relativně klidná, ale v jakémsi transu. „Myslela jsem jen na to, že se musím krýt pod lavicí, kdyby ještě něco přišlo a dostat se co nejrychleji pryč,“ vysvětluje. V první chvíli totiž nevěřila, že už je konec. Čekala, že ve třídě ještě přistane třeba granát, nebo že se zřítí strop. Když začal jekot, všichni utíkali pryč ze třídy. Někteří se dokonce plazili po zemi, zbytek šel přikrčeně. Na chodbě se vznášel prach a cítit byl štiplavý kouř. „U vrátnice bylo dokonce tolik střepů a suti, že nebyla téměř vidět podlaha,“ popisuje situaci Šedivá.
Nevěřila, že je to nehoda
Ze školy se její třída dostala jako první. „Lidé čekající na tramvaj museli expozi také slyšet, ale jen tam tak stáli a koukali, jak prcháme ze školy. Jako by je to vůbec nevyvedlo z míry,“ vzpomíná Šedivá. Nechápala zároveň, odkud výbuch přišel. V tom začal někdo volat, at´ jdou s nimi do Divadelní ulice všichni, kdo mají jakékoli zdravotnické vzdělání. Šedivá ze zvědavosti běžela za nimi: „Když jsem uviděla tu spoušt´, úplně to se mnou otřáslo. Chvíli jsem si myslela, že je budova Hollar hodně zborcená a pod sutinami jsou lidé,“ říká.
Zanedlouho začali vycházet z budovy FSV první ranění. Nejhůř na tom byli lidé, kteří byli v momentě výbuchu vknihovně. Ta byla zasažena nejvíce, protože byla v přízemí. Asi hodinu pak ještě studenti postávali před školou a navzájem se povzbuzovali, protože byli mnozí z nich otřeseni. „Je děsivé, že člověk v dnešní době automaticky předpokládá, že mu chce někdo ublížit,“ zamýšlí se. Možnost, že by to mohla být jen nehoda se, tak jako u ní, zprvu vytrácí. Než shlédla první zprávy myslela si, že byl výbuch úmyslný. I přes to má však pocit, že je tento nevšední zážitek spolužáky hodně sblížil.
Foto: Jan Červenka, Oživme Hollar
-
- Poničená budova Hollaru.
-
- Pavla Šedivá, studentka FSV. Foto: Alexandra Zemanová.
-
- V budově FSV se následkem výbuchu rozbila téměř všechna okna.
-
- Všude byla najednou spoušt´.
-
- Exploze rázem vytrhla studenty i učitele z běžné činnosti.
-
- Na zemi přistáli kromě střepů i sešity.
-
- Výbuch byl tak silný, že popraskaly zdi.
-
- Ani kabinet nezůstal ušetřen.
-
- Škody byly mnohočetné.
-
- Strop vypadal místy na spadnutí.
-
- Kusy skla leží na místě, kde v době výbuchu stáli studenti.
-
- Třída najednou zeje prázdnotou.
-
- Exploze otřásla celou budovou a hnula s nábytkem.
