V osmnácti šel bojovat za vlast, dnes je posledním českým parašutistou z války
Dnešní výsadkáři mají za sebou v průměru běžně přes sedmdesát seskoků, tedy mnohonásobně více než Jaroslav Klemeš (94). Ten jich má na svém kontě pouze pět, i tak je hrdinou druhé světové války. Absolvoval výcvik paradesantních jednotek ve Skotsku. Stejný jako Jan Kubiš, muž který spolu s Josefem Gabčíkem provedl atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Klemeš jako radiotelegrafista udržoval za druhé světové války spojení mezi Londýnem a okupovaným Československem. V pátek 28. října mu byl ve Vladislavském sále Pražského hradu propůjčen Řád Bílého lva. „Zůstal jsem já jediný, tak to beru za nás za všechny parašutisty,“ řekl po převzetí vyznamenání České televizi.
Před bezmála osmi desítkami let, ve svých osmnácti, vyslyšel Klemeš volání francouzského rozhlasu a rozhodl se připojit k protinacistickému odboji. Otci nechal doma vzkaz s tím, že mu vše později vysvětlí. Příležitost k tomu už ale nedostal. Nacisté Klemešova otce během války popravili. Boj tím pro něj získal ještě osobnější rozměr.
Na stejné lodi
Do akce se Klemeš poprvé dostal ve Francii, kde, vybaven výstrojí z první světové války, nastoupil k československému zahraničnímu vojsku. Na západní frontě bojoval proti nacistům. Po nějakém čase se ale přesunul do Velké Británie. Plavil se na stejné lodi jako další vojáci Gabčík a Kubiš. „Ve francouzském přístavu byl tehdy takový zmatek, že se několika lidem podařilo na palubu propašovat i kulomet,“ řekl Klemeš Reflexu.
V Anglii prošel radiotelegrafickým kurzem a ve Skotsku trénoval seskok s padákem, umění sabotáže a zdokonaloval se ve střelbě. „Byly tam skály a rašeliniště. Z těch jsem měl strach,“ vzpomíná v jednom ze starších rozhovorů. O pět let později byl v rámci operace Platinum – Pewter vysazen spolu s dalšími třemi vojáky na Chrudimsku.
Při seskoku Klemeše a jeho spolubojovníků se jim utrhly pytle s vybavením a rozbila vysílačka. Zkoušeli ji opravit, ale nebyli úspěšní, a proto museli počkat až jim spojenci pošlou novou. Bezprostředně po výsadku však měli jiné starosti. Co nejrychleji museli ukrýt padáky a najít odvážlivce, ochotného čtyři odbojáře schovat. Lidé na malé vsi, které oslovili, jim ze strachu pomoc odmítli. Skupina výsadkářů však měla k dispozici ještě dva kontakty.
Při další žádosti o přístřeší už uspěli. Rodina z obce Hradiště je nechala bydlet ve své stodole. „Pana Korábka, u kterého jsme se měli hlásit, už honilo gestapo. Otevřela nám jeho manželka a řekla, že nám věří,“ vzpomíná Klemeš v dokumentu České televize Neznámí hrdinové. Ke konci války se přesunul do Prahy, kde vybaven kufříkem s vysílačkou riskoval pohybem po městě plném uniformovaných nacistických vojáků téměř každý den svůj život. Během Pražského povstání pak vysílal už na nešifrované frekvenci, aby se informace o situaci v hlavním městě republiky mohly šířit co nejrychleji. Jeho zprávy přejímala i britská stanice BBC.
Z hrdiny se stal „zrádce“
Když válka skončila, rozhodl se Klemeš zůstat v armádě. V roce 1950 byl ale propuštěn z činné služby. V rámci toho, jak si komunisté upevňovali své postavení, se stal Klemeš spolu s ostatními vojáky, kteří působili v zahraničí, obětí vykonstruovaných procesů. Někteří hrdinové byli na jejich konci popraveni.
Sám Klemeš byl odsouzen ke dvěma letům vězení za údajné protistátní spiknutí. Po výkonu trestu ho komunisté poslali ještě na jeden rok do tábora nucených prací v Ústí nad Labem. Kvůli svému kádrovému profilu pak po propuštění na svobodu mohl zastávat pouze dělnické profese a působil tak například jako skladník, závozník nebo zásobovač. Až během Pražského jara v roce 1968 byla Klemešovi vrácena dříve získaná vyznamenání i hodnosti. Nicméně během následné normalizace zůstával jeho osud široké veřejnosti dost utajen.
Teprve po sametové revoluci se dočkal vyznamenání za hrdinství v boji, navíc byl povýšený i do hodnosti brigádního generálka Letos na Pražský hrad u příležitosti převzetí Řádu Bílého lva doprovodili Klemeše dva vojáci chrudimského výsadkového praporu. Pro ně, jakožto Klemešovi mladé nástupce, je žijící legendou. Příslušník československého zahraničního odboje s nimi poslední čtyři roky vždy slaví své narozeniny. Na dobu svého mládí vzpomíná i přes veškeré těžkosti rád. „Když byl náš národ pronásledován, tak k sobě byl milejší,“ řekl Klemeš v cyklu ČT Neznámí hrdinové. Nelíbí se mu, že v dnešní době lidé myslí až moc na vlastní prospěch a jsou sobečtí.
