V dnešní době se hledá pohádkový režisér Vorlíčkových rozměrů těžko, myslí si mladí filmaři
Vorlíčkovy pohádky ovlivnily nejednoho filmaře. „Když vzpomínám na své dětství, okamžitě se mi vybaví Dívka na koštěti. Tu jsem sledoval nejraději, protože mě zajímalo zákulisí kouzelnického světa,“ říká režisér Milan Balek (27), který režíruje pořad MenZone na Prima COOL. Student pražské konzervatoře Aleš Kaizner (20) přiznává, že ho Vorlíčkova tvorba ovlivňuje dodnes. Inspiroval se především vizuálními efekty, například u Saxany. „V jednom díle leží na stole hlava Jana Hrušínského, což bylo udělané jednoduše, před stolem stálo zrcadlo. I tak to vypadalo skvěle,“ popisuje Kaizner.
Prsten, který splní všechna přání
Tvorby Václava Vorlíčka si současná generace váží i proto, že uměl propojit pohádku s komedií a baví tak všechny generace. „V jeho pohádkách si najde své kouzlo jak dítě, tak dospělý. Navíc se k nim diváci stále vrací. To považuji za největší úspěch režiséra,“ vysvětluje Balek. Student filmu na Masarykově univerzitě Vlastimil Musel (22) si v dětství oblíbil především třináctidílný seriál o Arabele a kouzelném prstenu, který vznikl roku 1980. „Jde o krásnou ukázku propojení pohádkového světa se světem reálných lidí. Postavy mezi těmito dvěma světy cestují. Vorlíček se svým proslulým scénáristou Milošem Macourkem vytvořili v době normalizace pohádkové dílo, na které koukají mladí i starší,“ říká Musel a dodává, že Arabela patří mezi pohádky, které se asi každému vryjí do paměti: „Kdo by totiž nechtěl mít prsten, který mu splní vše, na co pomyslí.“
V dnešní době se podle řady mladých filmařů točí převážně pohádky konzumní. Ty nemají atmosféru, divák se na ně podívá jednou a má problém je dokoukat. Podle Musela byla Vorlíčkova tvorba jedním z největších přínosů české kinematografii. „Bez něj by televizní programy o Vánocích zely prázdnotou. Lidé by se pak museli spokojit se současnou podprůměrnou produkcí,“ vysvětluje Musel.
Není lehké najít konkurenci
Vlastimil Musel uznává Vorlíčka i přesto, že svá nejznámější díla točil v komplikovaném období normalizace. „Václav Vorlíček zvolil pro sebe tu nejméně bolestivou cestu. Za cenu občasného režírování agitačního filmu mohl natáčet vše, co neodporovalo tehdejší ideologii. A právě v této době natočil své nejznámější počiny,“ upřesňuje Musel.
Podle Musela nemá Vorlíček v pohádkách v dnešní době konkurenci.„Porovnávat Vorlíčkovy pohádky s posledními pohádkami Zdeňka Trošky je nesmysl. Z hlediska stylizací postav bych k němu přirovnal maximálně Jana Svěráka,“ říká Musel. Podle režiséra Balka v Česku za poslední dobu natočil dobrou pohádku jen Jiří Strach, a to Anděla Páně. Oba mladí filmaři doufají, že se třeba právě jim jednou podaří natočit film Vorlíčkových kvalit.
