V české vládě jsou i neviditelní ministři. Alespoň pro studenty
Premiér Petr Nečas a ministři Miroslav Kalousek, Karel Schwarzenberg a Leoš Heger — na tyto jména si studenti ve věku od 20 do 29 let v našem průzkumu vzpomněli všichni. Na protipólu zůstal ministr spravedlnosti Pavel Blažek a školství, mládeže a tělovýchovy Radim Fiala. Politolog Vladimír Hanáček vidí tři hlavní aspekty, kterými si to můžeme vysvětlit: „Jde o to, jak jsou které resorty mediálně vidět. Také jak dlouho jsou určití ministři ve funkci a samozřejmě také stranická příslušnost.“
Hodně vidět jsou silová ministerstva
Resorty financí, obrany a vnitra. To jsou silová ministerstva, která ovládají policii, armádu a státní zastupitelství. Tyto odvětví veřejnost zajímají nejvíce. „Tito ministři se v médiích objevují často, agenda je vidět. Tudíž jsou veřejně známější,“ vysvětluje Hanáček. Vysoké postavení Leoše Hegera si Hanáček vykládá velkou medializací zdravotnictví a také tím, že je to problematika, která se dotýká každého. „Také je to jediný z oborů, kde se program již realizoval,“ zamýšlí se politolog.
Jako nejzajímavější výsledek průzkumu jsme vybrali postavení dnes již bývalého ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka. Ten se umístil na předposledním místě se čtyřmi správnými odpověďmi z dvanácti možných, i když byl poslední dobou v médiích skoro každý den. At´ už s kauzou sKaret, výplatou sociálních dávek nebo případu kolem svého náměstka Vladimíra Šišky. „Jak toto vysvětlit, to vám fakt neřeknu. To mě samotného překvapuje,“ vzdychne Hanáček.
Důležité je i postavení ve straně
Je vcelku logické, že známější postavy politického života budou mít větší strany než ty malé. Je to tak i ve vládní koalici — ministři za ODS a TOP 09 jsou veřejnosti povědomější. Může na to mít vliv i jejich postavení ve straně, členové kabinetu z těchto stran jsou totiž na vrcholných pozicích ve své partaji. Zatímco představitelé nejmenší koaliční strany LIDEM, jako je třeba Kamil Jankovský nebo Pavel Dobeš, nejsou lidem tolik povědomí. „A to může to být i s ohledem na to, že ve své straně nefigurují na předních místech,“ uvažuje Hanáček.
Ministr Tomáš Chalupa není v médiích příliš vidět. Foto: wikimedia.org
Příkladem důležitosti stranického postavení v ODS jsou Ministerstvo zemědělství, v jehož čele stojí Petr Bendl, Ministerstvo životního prostředí, kterému vládne Tomáš Chalupa nebo Ministerstvo spravedlnosti Pavla Blažka. Podle Hanáčka jsou právě tohle lidé, kteří jsou známí až od doby, kdy nastoupili do vlády. Dříve je širší veřejnost neznala.
Vzpomínky na politickou minulost? Hlavně negativní
Jen tři studenti z dvanácti správně přiřadili k Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy Radima Fialu. Jak je možné, že představitel vysokoškolákům nejbližšího resortu se ocitl až na samém chvostu výsledků? Vladimír Hanáček vidí jednoduchou příčinu: „Jde o to, že je v tomto křesle krátkou dobu,“ a dodává, že jediné, co se v souvislosti s jeho oborem probíralo, bylo zápisné. To ale po nějaké době zapadlo.
Další otázka pro respondenty se týkala toho, který ministr nebo premiér se jim nejvíce zapsal do paměti. Odpovědi se střídaly. Někdo zmínil Jiřího Paroubka, jiný zase Václava Klause nebo Miloše Zemana. Co je však všechny spojovalo, byla negativní vzpomínka. Lidem utkvěly v paměti hlavně nepříznivé situace, se kterými byly tyto osobnosti vázány. „Určitě zde hraje roli i mediální zprostředkování témat a také to, co lidé slyší v prostředí, ve kterém žijí,“ přemýšlí Hanáček. Člověk má selektivní pamět´ — zůstávají mu v hlavě většinou pozitivní životní vzpomínky. „V politice je to ale zřejmě jinak,“ usmívá se.