Útok na novináře? Nezájem.
Novinář Jan Rödling, autor v Chomutovském deníku, byl fyzicky napaden ve svém bytě. Útočník na něj řval cosi ve smyslu, at´ si rozmyslí, o čem píše. To, že byl novinář známý svým „št´ouráním se“ v různých korupčních aférách radnice, nebo že to nebyl první útok na občana Chomutova v tomto kontextu, není zase tak podstatné. Podstatná je reakce lidí, občanů České republiky, kterým by zprávu o incidentu měla přinést média. Bohužel se „zajímavost“ kauzy omezila hlavně na regionální tisk a Respekt.
Pronájem Kamencového jezera byla jedna z kauz, o které Rödling psal
Nejzajímavější ale na celé věci byla reakce Syndikátu novinářů. To je organizace, která je v podstatě reprezentantem novinářské profese a v takovém případě by měla být minimálně rozhořčena. Šéf Syndikátu Adam Černý je takovým dobrý příkladem, jak by se asi organizace měla zachovat. Bohužel u něj toto rozhořčení končí. Ani místopředseda Libor Kalina, ani šéfka Komise pro etiku Barbora Osvaldová nenašli jediný důvod, proč by se měli ke kauze vyjadřovat.
Pokud se za novináře nedokáže jednotně, minimálně rozhořčeně a pevně postavit ani Syndikát novinářů, proč by to měla udělat společnost? Proč by to mělo někoho zajímat, když to nezajímá ani kolegy atakovaného novináře? Pro ně to není příliš zajímavé. A co pro občany?
Trošku mi připadá, že jediný způsob, jak udělat z kauzy agendu, je vražda. Možná přeháním, možná jsem teď přepískla, ale reakce mediálního světa mi to napovídá. Co se musí stát, aby někoho zajímalo, že je tady přímo napadena demokracie? Možná, že taková banalita nebude nikdy nikoho zajímat. Ale pak se třeba někdo může divit, že za plentou u voleb nad ním bude stát osoba, co mu povede ruku, kterou vybírá svou budoucí vládu.
Jana Točínová