Učebnice vyměnil za kovadlinu
Umělecký kovář David Bruna při práci, Zdroj: soukromý archiv Davida Bruny
David Bruna se po absolvování gymnázia rozhodl pokračovat ve studiu na vysoké škole. Na rozdíl od ostatních studentů prvního ročníku ale velmi brzo zjistil, že ho další vzdělávání u knížek zas až tolik neláká. „Nastoupil jsem na policejní akademii, ale během prvních několika dnů jsem měl jasno, že to není to, co bych chtěl v životě dělat,“ vypráví David.
Ani druhý pokus nevyšel
Protože ho vždy bavilo vytvářet věci vlastníma rukama, nastoupil do učení v oboru umělecký kovář. To ho napadlo na základě zkušeností s ručními pracemi v tábornickém oddílu, který odmala navštěvuje. „Můj vedoucí oddílu je zároveň mistr na střední škole, kterou nyní navštěvuji a má svou vlastní kovářskou dílnu, kde mě ještě během studia zaměstnal,“ říká David.
Kovářská dílna, ve které nyní David pracuje, se zaměřuje na výrobu mečů a historických komponentů. Protože se vždy zajímal o historii, rozhodl se David znovu zkusit po roce v učení štěstí i na vysoké škole a nastoupil na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy do oboru historie. Po absolvování jednoho semestru však zjistil, že nedokáže časově skloubit studium, práci a střední školu.
Vyrábění mečů i šperků
Začal se tedy od té doby plně věnovat dokončení kovářského učení a práci v mečířské dílně. „Meče vyrábí můj mistr, já se věnuji hlavně výrobě historických rekvizit, jako jsou svícny nebo kopí,“ vysvětluje David. S mistrem zároveň předvádí své výtvory na historických jarmarcích, a to především v Praze.
Úplně nejraději se však věnuje výrobě šperků. „Baví mě vymýšlet podobu šperku, pak i samotná jeho tvorba,“ říká David. Práce kováře je pro něj zaměstnání, kde může uplatnit vlastní fantazii a nemusí se téměř ničím omezovat. „Navíc dělám to, co mám rád, a to je pro mě v životě nejdůležitější,“ prohlašuje.