U flamenca záleží víc na emocích než technice. Tančit se dá v jakémkoli věku
V sále pražské taneční akademie Flamenkeria se snaží zhruba patnáct žen v dlouhých sukních vydupat správný rytmus. Když se má ke krokům přidat ještě kroužení rukama, mnoho z nich se v tanci ztratí. „Doteď to bylo dobré. Ale jakmile se začnu soustředit na ruce, okamžitě zapomenu, co mají dělat nohy,“ zazní se smíchem během workshopu od jedné z účastnic. V rámci festivalu Den flamenka zde učí lektorka Elena Gordon zájemkyně španělský flamencový tanec sevillanas. Festival oslavuje mezinárodní den flamenca 16. listopadu, kdy byla celá tato hudebně-taneční kultura zapsána na seznam nehmotného světového dědictví UNESCO.
Tanečnice a lektorka Gordon uznává, že právě koordinace pohybů je na tomhle tanci nejtěžší. „Ačkoli to tak asi nevypadá, flamenco je náročná záležitost. Není to balet, ve kterém své tělo kroutíte až do nelidských pozic, ale je obtížný na koordinaci celého těla a na rytmiku,“ vysvětluje. Díky tomu u flamenca příliš nezáleží na věku tanečníků, do kurzů lektorky Gordon chodí i žena, které je přes šedesát let. „Flamenco není o tom být perfektní, ale umět dobře vyjádřit emoci,“ říká Gordon.
Vystižení nálad
Právě emotivnost tance Gordon na flamencu uchvátila. „V rámci flamenca existují různé druhy tance, jako třeba sevillanas, kterou se dnes učíme. Každý z nich má jinou náladu a emoci, kterou člověk může projevit – třeba zoufalství, agresivitu, ale i štěstí,“ tvrdí. Zrovna sevillanas je folklorní tanec, který se dodnes používá při nejrůznějších oslavách ve španělské Andalusii, kolébce flamenca. V současné době se sevillanas tančí hlavně v takzvaných casetách, tedy malých stanech, které bývají součástí španělských oslav. Ty mají většinou uctít katolické svaté a patrony.
Na konci choreografie, kterou se účastnice kurzu učí, je prvek zvednuté ruky se zdviženou bradou. „I kdybyste všechno předtím popletly, tímhle gestem na konci ukážete svou sebejistotu,“ vykládá Gordon. Kvůli vyjadřování různých nálad si flamenco oblíbila i studentka Lucie Bílková (24), která se tomuto tanci věnuje pět let. „Flamenco pro mě funguje jako ventilátor emocí. Můžu v něm ze sebe vydupat spoustu věcí, třeba vztek nebo smutek,“ přiznává.
V Česku je doménou žen
Ačkoli se flamenco často tančí v párech, podle Gordon je to převážně tanec sólový. „Každý tanečník jím vyjadřuje svůj příběh. Netancuje se tak jako třeba v salse nebo tangu, že partner vede a partnerka ho následuje. Ve flamencu je každý sám za sebe,“ říká. Dodává, že flamenco v Česku je ale typické tím, že ho tančí převážně ženy. Ani na lekci v rámci festivalu nepřišel jediný muž. „U nás ve spolku v Plzni tančí flamenco asi 15 žen a jenom jeden muž. Podle mě často chlapi ani nevědí, že by mohli flamenco taky tančit. Přitom mají i svůj flamencový tanec jménem faruca, který ale samozřejmě už také přebraly ženy a tančí ho v kalhotách,“ vysvětluje Bílková.
Podle Gordon si v Česku ženy tento tanec oblíbily právě proto, že k němu nepotřebují partnera, a mohou jít tančit, kdykoli samy chtějí. „Je to sexy tanec, dráždivý, ale ne laciný jako podle mě třeba twerk, kde hraje hlavní roli jenom ženský zadek,“ říká Gordon. Ve Španělsku tančí flamenco obě pohlaví, ale i tam se mu věnuje více žen než mužů, podle Gordon zhruba šedesát procent.