Tajemství i po desítkách let. Odbojová skupina Světlana fascinuje historiky
Vyšplhat na pražský kopec Vítkov je sice námaha, nicméně výstava Případ Světlana v Národním památníku stojí za to. Ta na několika panelech a dobových artefaktech mapuje vývoj odbojové protikomunistické organizace Světlana, která ani po desítkách let nepřestává fascinovat historiky. I v době, kdy mají badatelé možnost nahlédnout do historických dokumentů a záznamů, panuje kolem organizace Světlana mnoho nejasností. „Odboj Světlana měl jepičí život. Byl vytvořen v létě roku 1948. Už v roce 1949 ale byla organizace zlikvidována tím, že se do ní infiltrovali tajní agenti StB. Zatčeno bylo nakonec 400 lidí a vykonáno bylo celkem devět trestů smrti,“ komentuje výstavu historik Zdeněk Homola.
Popravy, vězení i mučení
Členové odbojové organizace působili za druhé světové války na Moravě jako partyzáni. Byl jím i Josef Vávra-Stařík. Ten se rozhodl organizaci založit mimo jiné proto, že se cítil být komunistickým režimem nedoceněný za své zásluhy v druhé světové válce, k novému režimu měl i řadu dalších výhrad. „Členové Světlany se zaměřovali především na distribuci protirežimních letáků či zajištění přechodu hranic perzekvovaným rodinám,“ říká historik Homola.
Činnost skupiny změnila život i tehdy roční Světlaně Janíčkové. Své rodiče téměř nepoznala a vychovávala ji její babička. Komunisté jejího otce popravili po čtyřletém věznění a krutých výsleších v roce 1953. Matku Aloisii, která v organizaci působila jako spojka, zavřeli, když byly Světlaně dva roky. „Vyrůstala jsem s cejchem dítěte velezrádců,“ vzpomíná Janíčková.
Spolupráce s StB?
Ohledně odbojové organizace Světlana ale panuje i po desítkách let mnoho nejasností. Existuje i teorie, že byla uměle vytvořená Státní bezpečností (StB) a že Vávra-Stařík, který byl silně levicově orientován, s StB spolupracoval. O jeho spolupráci se Státní bezpečností ale nebyly nalezeny žádné relevantní důkazy.
Světlana Janíčková se po tom, co její rodiče opravdu dělali, snaží pátrat celý život. Díky její snaze byli otec i matka po roce 1990 plně rehabilitováni. Ani to ale nezabránilo opakovanému nařčení Josefa Vávry-Staříka a Aloisie Doležalové ze spolupráce se Státní bezpečností. „Možná i proto se paní Světlana odmítá objevovat v médiích. Je jí nepříjemné mluvit o tragických osudech svých rodičů,“ připouští organizátorka výstavy Darja Čablová.