Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Studijní nároky u mladých vyvolávají deprese či úzkosti. Řada z nich kvůli tomu opouští vysoké školy

Tuzemské vysoké školy nedokončí skoro 40 procent studujících. Nejčastěji školu opouštějí po prvním ročníku. Důvodem je špatně zvolený obor, demotivace, ale i vysoké nároky, které jsou na studenty kladeny. U mladých lidí může škola často způsobit i řadu psychických problémů. Nová kampaň Masarykovy univerzity v Brně s názvem Dostuduj, má to smysl se snaží snížit studijní neúspěšnost.

Se spánkovým deficitem, vyčerpáním a následnou ztrátou motivace ke studiu se potýkala studentka zahradní a krajinářské architektury Martina Holíková (21). Musela omezit odpočinek a své oblíbené činnosti na úkor školy. Po prvním semestru se rozhodla z ní odejít. „Škola byla dost složitá. Spoustu nocí jsem nespala, protože jsem musela rýsovat a dělat na projektech. Nejdřív jsem si říkala, jestli dělám dobře, ale začali se o mě bát i ostatní. Udělala jsem to pro svoje zdraví,“ popisuje Holíková. A svého rozhodnutí nelituje. „Začala jsem znovu víc spát a jíst,“ vypráví. Po půlroční pauze Holíková opět pokračuje ve studiu stejného oboru, jen na jiné vysoké škole. Přestože je studium stále náročné, je spokojená. Chválí si lepší přístup pedagogů a má pocit, že to, co se učí, má konečně smysl. 

Pauza od učení je jednou z možností, jak potíže řešit. „Během pauzy může student získat od situace odstup a srovnat si, na čem mu záleží,“ vysvětluje psycholožka Iva Rolederová (29). Pauza by ale neměla být delší, než jeden rok. Tuto dobu považuje Rolederová za optimální k odpočinku a nalezení rovnováhy. „Záleží na tom, k čemu student pauzu využije. Pokud bude chodit na brigádu, nebo na terapii, bude po pauze z hlediska studijních návyků v lepší formě, než když se bude celé dny válet doma na gauči,“ říká Rolederová. Při delším výpadku hrozí, že se student do školy nevrátí vůbec.

Problémy se mohou stupňovat

Jen na Masarykově univerzitě v Brně do druhého ročníku bakalářského studia nenastoupí 30 procent prváků. Proto univerzita spustila kampaň s názvem Dostuduj, má to smysl. Ta v několika videích představuje absolventy, kteří vyprávějí, jak se se svými problémy potýkali, a proč má cenu vysokou školu dokončit. „Sama jsem měla velkou motivaci medicínu zvládnout a stejně jsem opakovaně bojovala s pochybnostmi, jestli na to vůbec mám. S každým ročníkem jsme se dostávali blíž pacientům, to bylo to, co mě bavilo a hnalo dál. Nevzdávat to a učit se, jak se starat o sebe, abych vydržela a aby mě škola dál bavila,“ říká v jednom z videí absolventka lékařské fakulty a psychiatrička Zuzana Špačková (26). Zároveň univerzita zřídila studentům poradenské centrum, které nabízí psychologickou pomoc. Tu by ocenili i studenti jiných škol. „Kdyby moje bývalá škola nabízela služby psychologa zdarma, určitě bych jich bývala využila,“ říká Holíková. Její současná i předchozí škola sice tyto služby nabízí, ale jsou placené.

Podle psycholožky Rolederové by studenti neměli řešení svých potíží odkládat. „Neřešené problémy studentů mohou být provázeny pocity méněcennosti, nespokojenosti se sebou a vlastního selhání. Když to trvá delší dobu, může se člověk dostat do úzkostí či depresí,“ vysvětluje Rolederová. Student ve stresu a časové tísni může přestat vidět kolem sebe dobré věci a začne vnímat jen ty negativní. Někdy snaha uniknout z tlaku školy může způsobit jiný problém, u studentů se objevuje třeba závislost na alkoholu. „Pokud si toho student dlouhodobě nakládá příliš, může se stát, že vyhoří. Nebo když se často uchyluje k alkoholu, aby si na chvíli ‚odpočinul‘, hrozí závislost,“ říká Rolederová. Důležité je starat se i o své duševní zdraví a najít si čas na odpočinek. Student by si měl určit, na čem v životě záleží a čemu chce věnovat svůj čas a energii.

Stres a tlak ze strany školy může studenty připravovat na budoucí život. Množství stresu, které jsou schopni unést, je individuální. „Hodně záleží na tom jak student stres vnímá. Jestli jako něco, co mu ubližuje a ničí jeho zdraví, nebo jako výzvu, která ho motivuje a dává mu chut´ na něčem víc pracovat,“ říká Rolederová. Někdy nemusí být selhání ukázkou neschopnosti, ale signálem k tomu, aby na sobě člověk víc zapracoval.

Titul není podmínkou dobré práce

Jsou ale i lidé, kteří na svém životním příběhu dokládají, že dobrou práci lze najít i bez dokončené vysoké školy. Bývalého studenta pedagogické fakulty Davida Rošlapila (28) absence titulu neomezuje. „Při své současné práci IT testera titul nepotřebuji a troufám si říci, že ve školství bych lépe placenou práci neměl,“ říká Rošlapil, u jehož povolání rozhodují spíš schopnosti a zkušenosti. K opuštění vysoké školy ho vedla ztráta motivace k výkonu učitelské profese, přestože byl v začátcích studia přesvědčen, že chce učit. „Přišlo mi, že vysokoškolský titul má v dnešní době téměř každý, takže už nemá takovou váhu, jako dříve,“ myslí si. Návrat ke studiu ale zatím nevyloučil.

Někteří zaměstnavatelé na druhou stranu titul vyžadují. Bez dokončeného vysokoškolského studia se neobejdou například lékaři nebo právníci. To bylo hlavním pohonem k dokončení studia pro psychiatričku Zuzanu Špačkovou. „Povolání lékaře bylo dlouho mým snem. Kontakt s pacienty a možnost být součástí jejich cesty za uzdravením bylo to, co mě motivovalo, a je tomu tak dodnes,“ říká Špačková. Ani titul ale podle ní nezaručí, že člověk bude své povolání vykonávat poctivě, s nadšením a v plném nasazení.


Sofie Krýžová
Sofie Krýžová
Studuji ve třetím ročníku na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. V Generaci 20 působím již pátý semestr. Mimo studium se věnuji například běhu, miluju cestování, čtení a nepohrdnu dobrou kávou.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.