Studenti se perou s prokrastinací i leností víc než kdy dříve
Vysokoškoláci už dávno zapomněli na úkolování a systém učení, který zažili naposledy na střední škole. Teď se budou muset popasovat s vypracováním klasických úkolů, pracovních listů nebo s plněním deadlinů. A nebude to pro ně lehké. Jsou pokusnými králíky, na kterých je testován pilotní režim krizové výuky. Učební plán je amatérský a doslova připravený doma na koleni. Konzervativní kantoři totiž v digitálních technologiích mnohdy tápou a studentům se tak nedostane ani této slibované formy výuky.
Motivace je základ úspěchu
Problém je v tom, že se studenti neumí sami učit. Vysokoškoláci se často nadrtí látku z přednášek a knih, které jim někdo naservíroval na zlatém podnosu. Nemusí vyvíjet skoro žádnou vlastní iniciativu navíc. To se s on-line způsobem výuky mění. Mladá generace, která byla doposud na stereotyp školní docházky zvyklá, se musí přizpůsobit novému stylu i režimu. Dokáže se i bez autority s odsouváním povinností popasovat? Bude muset, protože závěrečné zkoušení se neptá na průběh školního roku.
Dalším nepřítelem studentů je i prokrastinace. Na tu se rádi vymlouvají a nyní jí stojí tváří tvář. Pokud je ani touha po vědění nezvedne ze židle, může je zachránit až fakt, že by jim hrozilo vyhození ze zapsaných předmětů. Plnit úkoly jen do takové míry, aby školou prošli, je také málo. Z vlastní zkušeností vím, že se často snažím učení dát přednost, ale pak se najde něco ‚důležitějšího‘. Ať je to třeba vrstva prachu na skříni, která odvádí mou pozornost a zkrátka ji musím uklidit dřív, než se začnu učit. Někdy ale není ani snaha. Přednost dám spánku nebo zábavě.
Vysokoškolákům chybí interakce
Studentům doma chybí i interakce se spolužáky a učitelem. Edukativní video s výukou matematiky si sice student může narozdíl od opravdové přednášky zastavit, zeptat se ale profesora na doplňující otázku, bez které látce neporozumí a nemůže dál pokračovat, je v on-line variantě nemožné. Donutí domácí výuka líné studenty se po věci pídit, nebo je nadobro odradí a závěrečnou zkoušku zkrátka nezvládnou? Věřím, že když si studenti vysokoškolské vzdělání vybrali dobrovolně, nebudou se chtít studia jen tak vzdát. Otázkou ale zůstává, kolik z nich semestr zdárně dokončí. Správně si rozvrhnout čas, nepolevit a bez pomoci jiných se naučit látku, je nelehký úkol. Doplatit by mohli právě na odsouvání věcí na poslední chvíli. Nejeden student pak po semestru domácí výuky bude plakat nad rozlitým mlíkem.