Středověký festival v Libušíně: Pro účastníky bitvy je důležitější atmosféra než samotný boj
Tisíce lidí posedávají na malém kopci a shlížejí dolů na kulisy představující polorozbořený gotický kostel a pevnost. Za chvíli ožije historie a vypukne velká smyšlená bitva inspirovaná středověkem. Kolem kulis se mezitím nervózně
sbíhají účinkující v historických zbrojích a formují válečnické oddíly. „Vítáme vás na šestadvacátém libušínském festivalu historie,“ ozývá se mezitím z reproduktorů hlas organizátora akce a upoutává na sebe pozornost návštěvníků. Než domluví, stihnou na bojiště dorazit i opozdilí bojovníci a vrchol akce v podobě velké bitvy může konečně začít.
Ozve se výstřel z děla. Jednotlivé armády, rozdělenépodle historických období (například na vikingy, husity či rytíře vrcholné gotiky) a čítající stovky lidí, se dávají do pohybu. Jedna brání pevnost, druhá se ji snaží dobýt. Šermíři sice dodržují předem daný scénář, ten jim ale říká jen to, který oddíl má vyhrát a jaký padnout. Samotný boj ale předem připravený není a každý účastník bojuje, jek nejlépe umí. Rány zbraněmi nejsou jen na oko a šermíře od úrazu často chrání hlavně štíty, vlastní zbroje a přilby. Přítomný komentátor, který mezitím vypráví smyšlený příběh o dobývání pevnosti na blatech, má co dělat, aby přehlušil výstřely a cinkot mečů.
Uprostřed přátelské komunity
Za půl hodiny je po bitvě, obránci pevnosti zvítězili. Ozývá se aplaus tisíců návštěvníků. Šermíři, kteří ještě před několika minutami padli v boji, se těžce zvedají na nohy a uklání se tleskajícím divákům. „Bylo to skvělé! Taky chci být rytířem,“ raduje se v hledišti asi sedmiletá holčička a pokřikuje na kolem procházející šermíře, kteří se pomalu odebírají do historicky vyhlížejícího tábora. Z těžkých železných zbrojí se převlékají do dobových kostýmů – plášt´ů, dlouhých šatů či košil s volnými rukávy.
Po bitvě se návštěvníci rozchází na místní tržiště, kde jsou stánky s keramikou či kovanými předměty, další míří k blízkému výčepu. „Každý rok sem jezdím s rodiči. Jezdila bych ale klidně i sama, znám tu hodně lidí a ráda je vždy po roce znovu vidím. Bitva sice vypadá dobře, hlavní je ale vždycky tábor a jeho atmosféra. Popovídat si s kamarády v historických kostýmech u ohně je jednoduše super,“ vypráví s nadšením Liliana Suchánková (12) a vyhlíží u stanů někoho známého.
Ačkoliv je již po bitvě, zábava nekončí. Šermíři vytahují ze stanů lahve s kořalkou a zanedlouho se táborem nese veselý smích. U krčmy ladí skupinka hudebníků své kytary, mandolíny a housle. Samotný festival sice probíhá jen v sobotu, účastníci bitvy zde ale přespávají i několik dní. A když městem, mezi plátěnými stany a lidmi v kostýmech, procházejí kolemjdoucí v „normálním“ oblečení, působí zde až nepřirozeně.
Napříč stoletími
„Na Libušíně je skvělé, že tu potkáte lidi, co se věnují různým historickým obdobím. Vedle sebe tu jsou vikingové, husité i gotičtí rytíři. Je tu spousta lidí a můžete si tu prohlédnout opravdu všechno,“ popisuje šermíř Martin Marek (23), který na podobné akce jezdí bojovat již deset let.
Obleky z různých historických období i zeměpisných oblastí se tak dnes objevují jen pár metrů od sebe. Stačí se projít historickým táborem, kde u stánku s medovinou stojí v kroužku kolem velkého březového špalku skupinka lidí. Někteří z nich mají na sobě tradiční vikinské šaty, další se pyšní pozdně renesančním úborem. Výjev, jaký by dějepisci hledali v učebnicích marně. Viking s bojovníkem z bitvy na Bílé hoře by se ve skutečnosti totiž rozhodně potkat nemohli.
Skupinka u špalku si mezi sebou podává válečnickou sekeru a každý se snaží ostřím zatlouci do špalku hřebík. Kdo svůj hřebík zatluče jako poslední, platí ostatním rundu medoviny. „Nejezdíme sem jen kvůli bitvě. Na Libušíně je vždycky skvělá atmosféra. Celá akce prostě strhne každého účastníka,“ říká Karel Hartl (42) a snaží se přitom zamířit na svůj hřebík ve špalku. S každým dalším kolem hry je kvůli vypité medovině stále těžší se trefit. Večer ale teprve začíná…
