Strach z koronaviru vyvolává v rodinách hysterii. Cizí je i vlastní krev
Žiju v Praze, která se pro obyvatele ostatních měst a obcí stala symbolem hrozby. Výjimkou nejsou ani moji příbuzní z Chomutova, podle nichž jedinou šancí, jak virus vymýtit, je uzavřít nás do nějaké neprodyšné kupole. Každý pokus o setkání s mými blízkými nyní končí slovy: „Můžeš být infekční. Všechny nás ohrožuješ. Nechceme tě tu.“ A já si říkám, kam zmizela ta rodinná pouta, která ještě před příchodem covidu-19 byla pro naši rodinu tak zásadní.
Ovládá nás panika
Podle mých příbuzných jsem během koronakrize nezodpovědná, protože chodím ven, když si obstarávám nezbytný nákup potravin a léků. To, že oni sami obchody také navštěvují a vystavují se tedy riziku nákazy, je asi něco jiného. Covid-19 je vážný problém a nelze nikomu vyčítat, že se mu snaží vyhýbat, má ale takto ničit mezilidské vztahy? Každý člověk by měl být součástí nějaké komunity, a to zejména v krušných časech.
Rozčiluje mne, jak jsou někteří lidé ze strachu dokonce schopni lhát i o hloupostech. Příklad: má rodina pořádala na jaře venkovní sešlost, mě ale nekontaktovala. O plánované akci jsem se přesto dozvěděla od jiné příbuzné, která neměla tušení, že jsem v tu chvíli nevítaný host. V okamžiku, kdy jsem zbytek rodiny konfrontovala a dotazovala se, proč mě nepozvala, dostala jsem nečekanou odpověď: „Nechtěli jsme, aby se na jednom místě shromáždilo tolik lidí, a proto nemůžeš dorazit.“ Ve skutečnosti se jich potkalo sedm. Opět jsem tak narazila na pomyslnou ceduli „Pražákům vstup zakázán“.
Vrátí se vše do normálu?
Ještě na jaře, kdy se v Praze objevili první nakažení, byl strach lidí z možné nákazy pochopitelný. Nyní se ale řada okresů může s přehledem srovnávat s hlavním městem a některé jsou na tom dokonce hůře. Města Uničov a Litovel byla na jaře kvůli šíření koronaviru dokonce uzavřená. Proč jsou tedy Pražáci stále takovou mentální hrozbou, když jsou na tom ve výsledku lépe? Lidé z menších měst nejspíše předpokládají, že je v Praze na každém rohu otevřené nějaké Techtle Mechtle, odkud se ustavičně koronavirus šíří dál. Přitom podle oficiálních zdrojů Praha v poslední době nepatří mezi hlavní ohniska nákazy.
V hlavě mi tak zní otázka, zda po uklidnění situace budu mít já sama chut´ se s rodinou znovu scházet. A vrátí se naše vztahy vůbec někdy do normálu? Je zjevné, že všichni budeme muset zapracovat na vlastní psychice. Je na čase zamyslet se nad tím, nakolik je vedle nákazy koronavirem, hrozbou pro společnost a mezilidské vztahy i ta nepřiměřená hysterie, s níž někteří lidé k stávající realitě přistupují.
