Spisovná čeština v médiích někdy trpí
V médiích se gramatice nevěnuje dostatečná pozornost foto: Adéla Bujalská
Čas od času se stane, že v denním tisku čtenář objeví nějaký překlep či evidentní hrubku, která prošla rukou editora nebo korektora až na stránky novin. Někdy jde ale o porušení složitějších gramatických pravidel, která v češtině průměrně vzdělaná veřejnost neodhalí nebo jí tento tvar nepřipadá špatný, protože se daná chyba objevuje v médiích pravidelně. „Řekl bych, že obecně kultuře psaného a mluveného slova není věnována taková pozornost, jakou by si čeština zasloužila,“ říká ředitel Akademie ČTK Jiří Chrást, který se zabývá takzvanou jazykovou kriminalitou v médiích.
Naposledy v 90. letech vycházely v Literárních novinách sloupky, které poukazovaly na češtinářské nešvary v tisku. V roce 2000 je pak bohemistka Naďa Svozilová vydala knižně pod názvem „Jak dnes píšeme, mluvíme a jak hřešíme proti dobré češtině“.
Podle odborníků se nedá říct, které provinění proti pravidlům českého jazyka je nejčastější. Mediální trh je široký a kvalitativní rozdíly velké. Každý tedy vidí problém v něčem jiném.
„Poměrně často se setkáváme například s nesprávným užitím modálního slovesa mít. V souvislosti s radioaktivitou v Japonsku se v televizním zpravodajství objevilo: ,Měření mělo být chybné.´ To je špatně. Takto by to vypadlo, že k chybnému měření dal někdo pokyn,“ uvádí Chrást a dodává, že v tomto případě by bylo korektní použít slovo „údajně“ nebo „prý“.
Dalším velmi častým přestupkem je chybný slovosled. Ve zpravodajství by měl platit takzvaný objektivní pořad. To znamená — nová informace až na konci věty. Někdy může špatně zvolené pořadí slov způsobit záměnu významu. Například titulek z MF DNES: Ovce a kozy vystřídají travní sekačky a křovinořezy. Není tu jasné, kdo koho vlastně vystřídá.
Chyba občas přestane vadit
Někdy se ale stane, že se chyba objevuje tak často, že se nakonec její užívání uznává. Ukázkovým příkladem je nevhodná kombinace spojky aniž s podmiňovacím způsobem ve stylu „od nehody ujel, aniž by poskytl pomoc“. Taková formulace je ale v dnešní době natolik běžná, že ji odborníci už přestávají považovat za špatnou.
„Mně osobně vadí hloupé a nepřesné metafory či bezmyšlenkovité a módní používání některých slov, v poslední době například ‘paradoxně‘ — již mnohokrát jsem slyšel toto slovo pro popsání situace, v níž vůbec nic paradoxního nebylo,“ říká Martin Havlík. Ten je jedním z autorů dokumentu Analýza a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů na České televizi, kterou dvakrát do roka vypracovávají pracovníci Ústavu pro jazyk český.
Problémy s jazykem i jinde
Autoři této práce se soustředí především na výslovnost a úroveň mluveného slova redaktorů ČT. Kromě špatného frázování jim ale také vytýkají například nesprávné skloňování číslovek nebo klišovité vyjadřování.
„Některé rádoby květnaté promluvy typu, jak tým začal dokazovat, že to s návratem na první příčku myslí vážně, jsou naprosto zbytečné, protože předpokládají sportovce, který nechce zvítězit,“ uvádí autoři v analýze pořadu Branky, body, vteřiny z druhého pololetí roku 2009.
S češtinou se ovšem nezápasí jen v médiích. „Platí to o státní správě i soukromé sféře. Samostatnou kapitolou je jazyk ve veřejném styku, na úřadech, ve firmách. Tam je nepřirozený, pokroucený, až hyperkorektní,“ poznamenal Chrást.