Soutěž na nový pražský mobiliář je vítaná. Musí se však vyřešit jeho roztříštěná správa, shodují se odborníci
V hlavní české metropoli je na 44 druhů odpadkových košů, které jsou často umísťovány bez jakékoli koncepce. Vyplynulo to z analýzy Institutu proplánování a rozvoj hlavního města Prahy (IPR). „Na tramvajové zastávce I.P. Pavlova je na třech metrech čtverečních několik náhodně umístěných košů a každý je jiný,“ komentuje situaci architekt Václav Boček.
Jednotný design laviček, košů a stojanů na kola by měl vzniknout v rámci soutěže na nový pražský mobiliář, kterou vyhlásil Magistrát hlavního města Prahy. Nyní se čeká až porota v druhém kole, které proběhne začátkem příštího roku, vybere tři nejlepší prototypy. Ty se budou testovat a na podzim z nich vzejde vítěz, který bude předsatven veřejnosti.
Ve správě musí být pořádek
Významná pražská místa jako některá náměstí nebo třeba vltavská náplavka v centru města budou disponovat vlastním mobiliářem. Ten by měl respektovat specifický charakter těchto lokalit. V širším centru pak budou umísťovány nové kusy „městského nábytku“. „Důležitější než samotná soutěž je vznik koncepce, jak s mobiliářem pracovat,“ dodává architekt Boček.
S tím souhlasí i Marek Kopeć zIPR, který má soutěž na starosti: „Problém není jen to, jak mobiliář vypadá, ale i fakt, že v současnosti je spravován například magistrátem, městskými částmi nebo třeba Technickou správou komunikací a často tak není jasné, kdo má za co zodpovědnost.“ Podle Kopeće v rámci soutěže IPR doporučí změnu správy mobiliáře, ale rozhodnutí bude záviset na tom, jak se mezi sebou subjekty, starající se o jednotlivé kusy, domluví. O vítězi ve dvoukolové soutěži rozhodne porota, ve které zasedne například Claude Brulhart, designér ženevského mobiliáře a řada jiných odborníků jako architekt Petr Hájek nebo designérka Eva Eisler.
Podlední slovo má magistrát
Podle Bočka je dobré, že město IPR zřídilo. Za problematické ale považuje to, že magistrát, který IPR zřizuje a zároveň financuje, mu může veškeré nevyhovující návrhy vrátit zpět k přepracování. „Když musí město dělat kompromisy, protože někde ustoupí například developerům, tak je práce IPR omezená nebo znehodnocená a vzniká z toho takový kočkopes,“říká architekt. IPR totiž slouží jako poradní orgán Prahy, ale sám nerozhoduje.
„Dobré veřejné prostranství poznáte, tak, že v něm lidé budou chtít trávit čas,“ tvrdí Boček a dodává, že mobiliář je jen doplňkem, který by na sebe neměl poutat příliš velkou pozornost.Špatně řešený prostor nové lavičky a koše stejně nezachrání. Podle architekta je pro kvalitní veřejné prostranství důležitých několik faktorů jako je vzájemná vzdálenost budov, rozmístění stromů nebo volba vhodných materiálů a jejich barev pro různá prostředí. Například restaurace na Staroměstském náměstí mají rolovací slunečníky s reklamou. Ta je regulována a může být vyobrazena pouze v předepsané barvě. Firmy jako Coca-cola nebo Pilsner Urquell zde nemohou použít své firemní barvy, aby nenarušovaly okolí a musí se podřídit rázu historického centra Prahy.
Češi se pomalu zlepšují
Po vyhlášení vítěze soutěže omobiliář by se měly jednotlivé kusy měnit postupně. Kopeć předpokládá, že první vlna bude nejintenzivnější, jelikož na některých místech jsou koše a lavičky v dezolátním stavu. Na což Boček reaguje: „Strašně moc lidí neřeší, co je za dveřmi jejich bytu a o veřejnýprostor se nezajímají.“ Podle jeho názoru, může za lhostejný přístup mnoha Čechů „deformace minulým režimem“. Lidé totiž tehdy nebyli vedeni k tomu, aby se o prostředí ve kterém žili nějak starali. Má ale pocit, že se situace postupně zlepšuje a zejména mladí lidé se o prostor v jejichokolí sami více zajímají.