S realitní kanceláří se dá vyjít. Základem je ohlídat si smlouvu
Jen si vezmou peníze a dál nic neudělají. Takové obavy provázejí úvahu, zda při prodeji bytu využít služeb realitní kanceláře. Nemusí se naplnit, ale rozhodně je na místě dát si pozor na několik úskalí, které spolupráce s makléři přináší. Především je dobré pohlídat výši poplatku, kterou firma za prodej bytu obdrží. Ta se většinou pohybuje mezi třemi až šesti procenty z částky uvedené na kupní smlouvě.
Studentka Eliška Bicková (26) z Prahy díky své šestileté zkušenosti na pozici makléřky upozorňuje, že u levnějších bytů se odměna většinou pohybuje spíše v horní části zmíněného rozsahu. „Když nemovitost stojí méně, společnost chce více procent na provizi, aby se jí zastupování vyplatilo,“ vysvětluje.
Pokud se majitel smíří s nižší utrženou částkou, prodej je snadnější. Václava Marešová (34) z Prahy dala při shánění zájemce na radu kanceláře a nabídla nemovitost levněji. „Ze začátku jsem měla přehnané představy. Když jsme po dvou měsících na realitním serveru zlevnili přibližně o 150 tisíc korun, ihned nám začali volat lidé, kteří chtěli přijít na prohlídku. Za cenu lehce přes milion korun za 1+1 v Olomouci jsme našli kupce i uprostřed ekonomické krize v roce 2009,“ vzpomíná Marešová.
Pozor na opakovanou inzerci
Makléři často nabízejí takzvané výhradní či exkluzivní zastupování. Klient pak nemůže totožnou nabídku zveřejnit prostřednictvím ostatních realitních kanceláří. Spolupráce s jedinou společností ale přidává celému potenciálnímu obchodu na důvěryhodnosti. „Když jednu nemovitost nabízí více zprostředkovatelů, nepůsobí to dobře,“ míní bývalý makléř David Halfar (25) z Prahy.
Jestliže se klient smluvně uváže jen k jedné agentuře, nesmí si kupce najít sám, dokud je firmou zastupován. V opačném případě majitel zaplatí penále, které se obvykle pohybuje v rozmezí pěti až deseti procent z celkové ceny.
Zprostředkovatelé totiž chtějí získat zpět část nákladů, které vynaloží například na propagaci konkrétní inzerce, prohlídky či za telefonáty se zájemci. „Realitní kancelář odvádí hodně práce – od nalezení klienta až po převod nemovitosti na katastrálním úřadě. Pokud pak vlastník společnost obejde a byt si i přes podepsaný závazek prodá sám, musí vynaložné úsilí společnosti nějak vykompenzovat,“ vysvětluje Halfar.
Makléř vybere vhodné kupce
Když zákazník nemá možnost na prodej osobně dohlížet, agentura mu dokáže vyjít vstříc. „Pronajímal jsem byt nadstandardních rozměrů. Z toho plynoucí vyšší cena znamenala problematické shánění zájemců. Realitní kancelář se chovala vstřícně, ačkoli s tím bylo hodně práce,“ vzpomíná prodavač Petr Koutný (28) z Prahy. Dodává, že ho dokonce upozornili na nesolventní zájemce, kteří by pravděpodobně nezvládali platit požadovanou částku každý měsíc.
Zájem obchodníků s realitami však není zcela totožný s cílem majitele. Zatímco vlastník chce pro svou nemovitost výhodnou cenu, agent usiluje o prodej za jakoukoliv částu. Proto často přesvědčuje klienta, aby byt nabídl levněji.
„Čím nižší ceny makléř dosáhne, tím lépe pro něj, protože pak pravděpodobněji uzavře obchod,“ připomíná Bicková. Pouze při úspěšném podpisu kupní smlouvy totiž získá kancelář provizi. Navíc je společnost pod tlakem, aby klient prodal dřív, než ho osloví jiná firma. Důležité je ale neustoupit ze svých nároků ihned. „Spolupráce by měla být přínosná pro obě strany. V podstatě chtějí přeci to samé, tedy najít kupce,“ uzavírá Halfar.
