Reportér Lukáš Landa o předražených jízdenkách: Neochota aktérů mě povzbudila
Počítal jste s tím, že cenu získáte?
Samozřejmě, že když jsem s kauzou začínal tak mě to ani nenapadlo. Cena mě potěšila z toho důvodu, že mnoho lidí, o nichž natáčíme reportáže, nám většinou nadává, protože jsme de facto šiřitelé negativních informací. Jsem rád, že v tom nejsme sami a že si naší práce někdo všiml.
Jak jste se k té vítězné kauze dostal?
Já jsem začal sledovat problematiku jízdenek v době, kdy se na trhu objevilo velké množství jejich padělků. Znalci, kteří na případu pracovali, říkali, že těch padělků je za několik milionů korun. Dopravní podnik zastával názor, že jich je jen pár.
Kolik tedy těch nepravých jízdenek bylo?
Obchodní ředitel Neographu a soudní znalec Vladimír Sitta vystoupil v médiích a řekl, že to musí být velké množství. Sám tvrdil, že jich při výkupu u jednoho výkupního okénka během chvíle viděl za 30 tisíc korun. K jeho verzi se později připojili další znalci,mluvili o padělaných jízdenkách za milióny korun. Jen Dopravní podnik zastával názor, že jich bylo dohromady ze všech výkupních míst, tuším, jen za 7000 Kč. Přesné číslo tedy nevíme, víme jen, že odhady se diametrálně liší.
Na serveru Vaše svoboda jsem četla článek o tom, že jste dělal celou kauzu na zakázku. Co je na tom pravdy?
To jste četla na stránkách, které spoluvytváří advokátní kancelář, na kterou jsem v té kauze taky upozornil. Ta kancelář poskytovala právní služby dopravnímu podniku, zároveň na jejich adrese sídlila pobočka té firmy z Panenských ostrovů a zároveň spolupracují s panem Janem Janků, který je předseda představenstva Neographu. Nehledě na to, že ta firma zastupuje také pana Ivo Rittiga, pražského lobbistu, ke kterému měly podle Nadačního fondu proti korupci ty peníze z ostrovů téct. S těmito všemi fakty je jasné, že okolo sebe advokátní kancelář kope.
V jaké fázi je tedy kauza teď?
Je to ve fázi, že ředitel Dopravního podniku, pan Martin Dvořák, odstoupil a smlouva s firmou Neograph byla vypovězena, přesto, že to bylo právně velmi složité. Těch 17 halířů z jízdenky už na Panenské ostrovy také neodchází. Takže si myslím, že se to podařilo.
Jako novinář máte určitě své tajné zdroje, které vám dávají informace. Co za to ti lidé chtějí?
Jestli míříte na to, že jim dáváme peníze, tak to ne. Každý zdroj má svoji vnitřní motivaci a tu je dobré znát. V mnohých případech je to například zhrzená manželka nebo něco podobného. Manžel podnikatel dělá špatné věci a manželka to zjistí. Už jsem měl asi tři takové případy. Takže všem korupčníkům radím, aby byli věrní…
Že se ty zdroje nebojí riskovat, vy jste pod záštitou nějaké organizace, ale ony nejsou.
Je pravda, že když třeba píšeme o mafiánech, kteří mají velké peníze, tak nám sice mohou trochu znepříjemnit život, ale pořád se to dá ustát. Naše zdroje jsou na tom o dost hůř, proto si jejich jména držíme v tajnosti a snažíme se je neprozradit.
Reportáž o jízdenkách byla vysílána v pořadu Reportéři ČT. Pokud vím, tak jste v Reportérech pracoval již dříve. Odešel jste a pak se vrátil zpátky. Proč tomu tak bylo?
Chtěl jsem ještě něco zažít. Jezdili jsme s kolegyní Martinou Kutilovou, která myslím také studovala VOŠP, do Afriky, Íránu a přiváželi jsme reportáže ze zahraničí. Myslím, že zrovna z Íránu jsme prakticky všechny věci publikovali v každém větším českém mediu. I přesto nás to neuživilo.
Být na volné noze dnes asi není velký šlágr…
Snažil jsem se to táhnout dva roky, ale už po roce jsem věděl, že to nepůjde. Potom jsem na chvíli nakoukl do pořadu Na vlastní oči, pak jsem se mihnul v novinách. Poslední cestu jsem podnikl do Zambie a před odletem jsem oslovil ČT jestli by mě nevzali zpátky, naštěstí mě vzali.
Jak dlouho jste na takové „misi“ byl?
Většinou tak 10 – 14 dní. To znamená, že jsme měli přibližně 14 reportáží a každý den jsme volali například do rádia a hlásily reportáže z Íránu živými vstupy.
Myslíte, že můžete jako investigativní novinář vystoupat ještě výše?
Ta investigativní novinařina je všeobecně vnímána jako špička té televizní novinařiny. Takže pokud jsem si jednou řekl, že chci být novinář a chci působit v televizi, tak tohle je asi vrchol.
A máte nějaké profesní plány, které by jste chtěl uskutečnit?
Určitě zůstat u obrazu, protože mě nejvíce zajímá. Jen bych si přál točit s lidmi, kteří chtějí být natáčeni, ne jen honit nějaké padouchy. Velmi by mě lákalo natáčet dokumenty o lidech se zajímavým příběhem. Už mám nějaké náměty, ale ty si raději nechám pro sebe.