Pseudověda si vymýšlí fakta o rouškách. I proto zbytečně trčíme v lockdownu
Ačkoli je zakrývání dýchacích cest opět povinné téměř všude, pořádají se proti tomuto nařízení demonstrace a někteří lidé ho odmítají respektovat. „Antirouškaři“ ignorují jasné důkazy o pozitivech ústenek, které v současnosti hlásí několik výzkumů i zdravotnické organizace. Za jednou ze studií, které dokazují, že nošení roušek je významným faktorem pro zpomalení šíření koronaviru, stojí vědecký tým z americké Texas A&M University pod vedením Žen-i Čanga. Odpůrci ale raději křičí cosi o osobní svobodě a přirovnávají covid-19 ke chřipce.
Podle Čangovy studie roušky v Itálii během dubna snížily počet nakažených o více než 75 tisíc (zhruba o třetinu). „Ústenky jsou levná praktika, která společně s dodržováním rozestupů a karanténou představují nejlepší cestu k zastavení pandemie covidu-19,“ dospěl k závěru Čangův tým. Odkrytá ústa a nos tedy přispívají k prodlužování a zhoršování celosvětové pandemii. I v Česku proto musí vláda zavádět přísné restrikce, aby omezila nárůst nemocných.
Malá informovanost škodí
Jedním z důvodů, proč lidé nechtějí nosit roušky, může být neznalost, jak přesně fungují. Mnozí si myslí, že jejich primárním účelem je chránit nositele. Ve skutečnosti je nosíme hlavně proto, že se virus přenáší kapénkami, které každý člověk produkuje i pouhým dýcháním nebo mluvením. Při kýchání a kašlání je doslova vyprskneme do širokého okolí. Přítomnost látky před obličejem je ale celkem spolehlivě zastaví. Například video amerických vědců z National Institute of Health a z University of Pennsylvania s názvem Visualizing speech-generated fluid droplets (Vizualizace kapének během mluvení, pozn. red.) na YouTube ukazuje, že i papírový ubrousek dokáže kapénky zadržet. Jinými slovy, smyslem ústenek není zůstat zdravý, ale nenakazit nikoho dalšího.
Protiepidemickým opatřením podkopávají důvěryhodnost také prohlášení samozvaných odborníků. Příkladem může být Otevřený dopis lékařů vládě, který vyzývá ke zmírnění restrikcí spojených s rouškami. Doktoři stojící za dopisem jsou jistě kapacitami ve svých oborech, nikdo z nich ale není imunologem nebo epidemiologem. To, že si člověk obleče bílý plášt´, z něj nedělá odborníka, který by měl vyhodnocovat protikoronavirová opatření. Bohužel si to málokdo uvědomuje. Mezi podepsanými je dokonce veterinář nebo homeopatik. Zákonitě jim musí chybět potřebné znalosti, protože medicína je příliš rozsáhlá na to, aby se jednotlivec dokázal dostatečně věnovat víc jak jednomu oboru. Pokud takovým lidem budeme věřit více než skutečným expertům na epidemie, bude tu s námi covid-19 ještě dlouho.
Data mluví jasně
Nedůvěru vůči protiepidemickým opatřením ještě přiživují pseudovědecké argumenty, kterým „antirouškaři“ bezpodmínečně věří. Jedna z nejvýraznějších odpůrkyň ústenek Jana Peterková se například domnívá, že roušky vir nezachytí, protože je moc malý. Argument se ale rozpadne v momentě, kdy si uvědomíme, že vir nezvládne cestovat sám a musí se přichytit na řádově větší kapénky, které už látkou neprojdou. Což potvrzuje i vědecký článek Particle sizes for mask filtration (Schopnost ústenek filtrovat různě velké částice, pozn. red.) na americkém vědeckém webu fast.ai.
Zcela absurdně pak vyznívá názor, že se v ústenkách zadržuje oxid uhličitý (CO2), který škodí našemu zdraví. Pokud bychom na tento argument přistoupili, nemohl by logicky rouškou projít ani kyslík, který je stejně velký jako CO2. A tak bychom se všichni během pár minut udusili. Hlavně jsou však molekuly CO2 zhruba tisíckrát menší než viry. „Antirouškaři“ ale zjevně neznají fakta, a tak jim ani nemůže dojít, že se tyto dva argumenty vzájemně vyvracejí.
Hygiena je základ
Prvním argumentem „antirouškařů“, který se opírá o skutečnou vědu, je experiment s Petriho miskou. Objevil se i na fact-checkingovém webu Snopes.com, který ověřuje informace v médiích. V Petriho misce se při při pokusu objevují plísně a bakterie, které vypouštíme z úst, a které se zachytávají ve vláknech. Je pochopitelné, že se lidé mikroorganismů bojí. Jejich vznik ale vypovídá spíše o hygieně člověka, než o nebezpečí roušek. Několik dní nošené tričko taky nepůsobí vábně. Pokud si ústenky budeme správně nasazovat, nebudeme na ně sahat, při zvlhčení si je vyměníme a po každém použití vyvaříme, jak radí Ministerstvo zdravotnictví, nemáme se čeho bát. Jestli je ale budeme mít nasazené osm hodin v kuse, a pak si je strčíme do zadní kapsy kalhot, nemůže se divit, že si před ústy nosíme malou mikrobiologickou zoo.
Zakrytá tvář rozhodně není jediným řešením k zastavení pandemie. Velkou roli hraje podle již v úvodu zmíněného Čangova týmu z Texas A&M University také dodržování dvoumetrových rozestupů nebo důkladné mytí rukou. Jestliže se ale necháme zviklat „antirouškaři“ a jejich hlasitými, ovšem nelogickými argumenty, nemáme žádnou šanci se vrátit do normálního stavu. V této době je potřeba naslouchat odborníkům jako jsou epidemiologové či imunologové, kteří vědí, o čem mluví. Ačkoliv roušky přinášejí značný diskomfort, jsou celkem malou cenou za ukončení martýria, které provází naše životy posledních několik měsíců.
