První Trabant vyjel před 60 lety. Bakelitová ikona byla ve své době nejmodernějším dostupným vozem
Roku 1957 se ve Cvikově v tehdejším východním Německu začal rodit automobilový kult. Trabant se stal v druhé polovině 20. století jedním z nejdostupnějších a nejmodernějších aut, které pomáhalo motorizovat východní blok. Vůz stál kolem 36 500 československých korun, což byl zhruba patnáctinásobek průměrné měsíční mzdy. Nepatřil tedy mezi ty nejlevnější, na jednoho Trabanta si však česká rodina našetřit obvykle dokázala.
Nejvýraznějším rysem Trabantu jsou vnější díly-tedy kapota, střecha, dveře a blatníky-z duroplastu. Ten je tvořen směsí odpadní bavlny a pryskyřice. „Bylo potřeba udělat auto z materiálu, který byl dostupný. V zemích Sovětského svazu byl po druhé světové válce nedostatek oceli, mimo jiné kvůli embargu ze západu,“ vysvětluje použití duroplastu Jiří Smetana, bývalý člen Trabant Gang Brno. „Tento materiál je neskutečně odolný proti poškození. Mohu potvrdit, že se na střeše auta dá i tancovat,“ směje se. Plast je navíc také odolný proti rzi. Kostra auta ale samozřejme kovová byla, takže rezavět mohla.
Kvůli karoserii z umělé hmoty, která je podobná bakelitu, se Trabantu přezdívalo mimo jiné i „bakelit´ák“. Bonusem plastu byla i jeho nízká váha vozidla. I proto se tradují historky o studentech, kteří svým vyučujícím jako kanadský žertík doslova odnesli zaparkovaný Trabantz parkovacího místa. „Ve své době představoval ve východním bloku první opravdové dostupné auto pro běžné spotřebitele. Například prorodiny,“ říká Smetana. Nejoblíbenějším vozidlem do té doby byl totiž Velorex, který se objevil například ve filmu Vrchní, prchni! Byl to ale pouze dvoumístný hybrid mezi motocyklem a autem, protože měl pohon z motorek Jawa, a při ideálních podmínkách dosáhl maximálně 85 km za hodinu. Nedalo se tedy mluvit o autě v úplném slova smyslu. Trabant už byl díky dvouválcovému motoru opravdové vozidlo, které dokázalo jet i 100 km za hodinu a uvezlo čtyři lidi i s nákladem.
Ojetina za víc než nový kus
Auto mělo na svou dobu v mnoha ohledech špičkové parametry. „Dnes se u většiny vozů používá koncept motoru vepředu a náhonu na přední kola, což je konstrukčně jednodušší a pro řidiče příjemnější i bezpečnější. Trabant měl tento moderní prvek už v padesátých letech. Srovnatelná auta jako Volkswagen Brouk a Fiat 500 v té době měla ještě motor vzadu i náhon na zadní,“ vysvětluje Smetana inovativní uspořádání vozu. O Trabanty byl takový zájem, že byly čekací pořadníky na jeho koupi několik let dopředu. Díky vysoké poptávce bylo možné prodat ojetý Trabant za vyšší cenu, než kolik stály nedostatkové nové kusy. „V tomhle ohledu paradoxně trh východního bloku fungoval západním stylem,“ doplňuje Smetana. Velkou poptávku lze na druhé straně vysvětlit i tím, že příliš alternativ nebylo. Auta ze západu se nedovážela a výrobní kapacity NDR byly nedostatečné.
Celkově šlo o automobil nenáročný na údržbu a snadný na opravu, což z něj dělalo ideální vozidlo pro každodenní provoz. Houževnatost Trabantů opakovaně ukazuje například novinář a režisér Dan Přibáň, který právě s tímto autem cestuje po světě. Opakovaně tak ve filmech, které během cest vznikají, baví diváky amatérskými opravami ve stylu „buš do toho, dokud to nebude fungovat“. Auto bylo konstruováno tak jednoduše, že ho mohl z velké části opravit sám trochu zručnější člověk. To vše platilo do doby, než začala kvalita výroby upadat.
Kvůli karoserii z umělé hmoty se Trabantu přezdívalo „bakelit´ák“. Zdroj: Flickr, Pudpuduk
Motorka v tričku
Velký přelom v oblíbenosti Trabantů nastal od půlky 70. let, kdy zásadně klesla kvalita výroby. „Stávalo se, že si člověk koupil nové auto a okamžitě ho musel kvůli špatným dílům servisovat,“ vysvětluje Smetana. Továrny neměly v rámci státně řízeného hospodářství motivaci vyrábět kvalitní zboží. Lidé navíc neměli kvůli chybějící konkurenci šanci koupit si jiné vozidlo.
NDR navíc Trabanty vyráběla 40 let bez výrazných modernizací, takže ho začaly dohánět výrazné nedostatky jako chybějící palivoměr a chladič. Lidé mu s postupem času přestali pod vlivem upadající kvality tyto nedostatky odpouštět. Vymýšleli tak nelichotivá označení typu „motorka v tričku“, které mělo odrážet duroplastovou kapotu a v té době již slabý motor. „Až na přelomu 80. a 90. let se do něj začaly dávat novější čtyřtaktní motory od Volkswagenu, které ho měly zmodernizovat. V té době se už ale lidé dostali ke kvalitnějším autům ze západu,“ komentuje nedostatky Smetana. Trabant byl rychle vystřídán modernějšími vozidly. Z domácí produkce ho nahradily zejména Škoda Favorit, ze zahraničí pak například Volkswagen Golf. Výroba Trabantu skončila definitivně v roce 1991.
Zachovalý trabant je dnes sběratelskou raritou, která se může účastnit i srazu veteránů. Ne ale tolik proto, že by šlo o ojedinělý kousek. Mezi sběrateli je paradoxně cenný tím, že byl nejběžnějším vozidlem a tedy ikonou své doby. Právě kvůli této nostalgii ho má spousta lidí stále v oblibě. Kolem tohoto vozítka existuje silná komunita, která pořádá vlastní srazy a na „pryskiřičníka pádivého“, jak zní jeho další přezdívka, nedají dopustit. V České republice je jich registrováno přes dvacet tisíc. Nejvíce jich je na severozápadě země, tedy u hranic s jejich „rodnou zemí“ bývalou Německou demokratickou republikou.
