Prodejci Nového Prostoru jsou už přes dvacet let součástí tváře Prahy
Přesto, že je český čtrnáctideník Nový Prostor známý zejména podporou lidí bez domova, pomáhá výrazně širší skupině lidí. Mezi klienty je i řada seniorů, matek samoživitelek či mentálně a fyzicky handicapovaných. Kvůli zdravotním problémům se do prodej před dvěma lety zapojila i dvaadvacetiletá Klára. „Potkávám stejné lidi každý den. Vždycky mě zdraví, a když vidí, že vyšlo nové číslo časopisu, tak si ho koupí. Dokonce je tu jeden pán, který si časopis sice nekupuje, ale stejně pokaždé mi dá stokorunu,” popisuje své zkušenosti.
Mladá prodejkyně se k Novému Prostoru dostala poté, co v dospělosti musela opustit dětský domov a neuchytila na pracovním trhu. „Hledala jsem práci a skončila v továrně. Kvůli svému zdraví jsem ale nedokázala pracovat dost rychle, a tak mě vyhodili,” vypráví. Přestože si už hledá jinou práci, přiznává, že jí časopis i jeho čtenáři přirostli k srdci.
Čerstvou zkušenost s pouličním prodejem časopisu má i sedmapadesátiletá malířka Anna Podloucká, která přišla o práci kvůli zdravotním problémům. „Mám chronickou bolest rukou i nohou. Díky tomu, že při práci stojím, posiluji svalstvo na nohou. Ruce jsou na tom ale špatně,” vysvětluje, proč se jí dosud nepodařilo najít zaměstnání. Přesto, že se prodeji věnuje zatím pouze dva týdny, mezi čtenáři už našla několik přátel. „Jeden známý rozhlásil, že pěkně maluju, a tak si u mě zákazníci kupují i kresby,” říká. Díky výdělku si Podloucká může dovolit platit léky na bolest i ubytovnu.
Platí, že prodejci si sami kupují výtisk za 25 korun, prodávají ho za padesát a rozdíl v ceně jim zůstává. „Díky tomu mohou pracovat na zlepšení své životní situace. Je to takový první krok k návratu do normálního života,“ vysvětluje šéfredaktorka časopisu Monika Veselá. Aby se mohl člověk stát prodejcem Nového Prostoru, musí dodržovat řadu pravidel. Mezi ně patří pravidelná pracovní doba, nošení vesty s označením či dokládání omluvenek. Prodej Nového Prostoru je díky tomu přípravou na opravdové zaměstnání. „Naši klienti pak nejsou tak překvapení, když přijdou do práce,” vysvětluje smysl projektu.
Mezi další organizace pomáhající lidem v návratu do společnosti patří například i sociální podnik Pragulic. Cílem tohoto projektu je zprostředkovávat veřejnosti kontakt s lidmi bez domova. Ti mimo jiné působí ve společnosti i jako průvodci ulicemi Prahy. K novinářským dotazům Generace20 se však zástupci organizace vyjadřovat nechtěli a na dotazy reagovali značně arogantně. „Jestli chcete nějaké bližší informace k naší organizaci, tak si kupte lístky na prohlídku. Spolupracujeme s mnohem známějšími weby, mluvit s vámi pro nás není žádné PR,“ odmítla mluvit mluvčí Petra Bašová.
Text vyšel ve spolupráci s Michaelou Prešinskou.