Přímý kontakt při diskuzích je nejlepší formou předání informací, myslí si zakladatelka projektu Názorování
Mají podle vás mladí lidé možnost angažovat se v projektech týkajících se společenského dění?
Existuje spousta studentských projektů, iniciativ a spolků, které dělají různé besedy. Jejich hlavním cílem je, aby studenti porozuměli veřejnému dění okolo sebe. Největším problémem totiž je, že lidé se nezajímají o věci, kterým nerozumí.
A to se snažíte nějak změnit?
Ano, právě skrze projekt Názorování. Chceme mladé lidi zapojit do aktuálního dění a ukázat jim, že můžou říkat svůj názor, který ostatní zajímá. Také jim předávat informace, které jim pomohou jejich vlastní názor formovat.
Nepodsouváte jim ale tak i své vlastní názory?
Nikomu neříkáme přímo, co si má myslet, spíše naopak. Snažíme se přijít s různými úhly pohledů, aby si na základě nich mohl každý udělat vlastní názor. Myslím si totiž, že diskusí se informace předávají mnohem lépe než čímkoliv jiným. Přímý střet je úplně o něčem jiném, lidé reagují jinak naživo než na internetu.
Myslíte si, že většina lidí čerpá informace z internetu?
Je to dost možné. Navíc většina ani ve skutečnosti neřeší všechny informace, které se na internetu nachází. Často si přečtou jenom titulky nebo diskuze na zpravodajských webových portálech a z toho si pak vytvářejí názor. Právě proto děláme besedy. Tam si nemůžou jen přečíst titulek a odejít. Jsou v podstatě nuceni bavit se o různých tématech a hlavně bez emocí.
To zní jako poměrně náročný úkol.
Debata může být pro účastníky někdy nepříjemná a nemusí z ní mít vždycky dobrý pocit. Důležité ale je naučit se vzájemnému pochopení. A když s někým nesouhlasím, akceptovat to a snažit se mu třeba i vysvětlit svůj pohled na věc.
Jaká témata v debatách s mladými lidmi nejvíce rozebíráte?
Hodně rozebíráme aktuální dění. Měli jsme debatu na téma prezidentských voleb, když Michal Horáček oznámil kandidaturu na prezidenta. Poté besedu s umělci, kteří se vyjadřovali k aktuálnímu dění. Byla to reakce na to, kdy herci Vojta Dyk s Jiřím Bartoškou zveřejnili Týdny občanského neklidu (umělci vyzvali veřejnost ke shromáždění na podporu demokracie pozn. red.). Snažíme se vybírat témata, která jsou důležitá, a o kterých by se mělo mluvit. Zároveň se také lidí ptáme, jaká témata by chtěli řešit.
Jaká to jsou?
Největší ohlas má téma Andrej Babiš, potom také vzdělání a celkově školství. Teď chystáme besedu o Sýrii a Blízkém východě, což je něco, čemu moc mladých lidí nerozumí. Ani já sama upřímně nedokážu odhadnout, co se tam vlastně přesně děje. Vždycky je proto zajímavé pozvat si hosty, kteří na daný problém koukají z různých pohledů. Člověk z toho vyjde o trochu chytřejší nebo s nějakými novými informacemi. Ne vždycky ale musí mít úplně jasno, to není naším cílem.
Zájem závisí hlavně na tématu
Podle čeho vybíráte hosty?
Vždycky děláme rešerše na daná témata. Koukáme jaké rozhovory vyšly, a kdo se o jakou tématiku zajímá. Na základě toho pak oslovíme určitou skupinu lidí. Někdo z nich si pak na besedu vždycky udělá čas. Například k tématu ideální recept na prezidenta se vyjadřoval Michal Horáček nebo politolog Petr Pithart. K angažovanosti umělců zase herci Jiří Mádl a Milan Šteindler. Projekt je založen na dobrovolné bázi. Všichni hosté obětují část volného času, aby si povídali se studenty. Za což jsem moc ráda.
Mají studenti o besedy zájem?
Nejvíc jich přišlo na úplně první povídání, které bylo o prezidentství ČR. Což bylo asi 180 lidí. Tam jsme cítili opravdu velký zájem. Jednou jich ale také přišlo jen 40. Obvykle se však návštěvnost pohybuje okolo 70 až 80 lidí a většinou jde o vysokoškoláky.
Je to podle vás dostatečný počet?
Mohlo by to být více, hodně záleží na probíraném tématu. Myslím si ale, že v debatách nejsou menší počty na škodu. Víc lidí se díky tomu má možnost zapojit přímo do diskuze a nadhodit svojí otázku nebo názor.
Zapojují se návštěvníci do debat?
Ano zapojují. Pro nás je totiž zásadní nenechávat vše na hostech, ale přesouvat aktivitu i na návštěvníky. Třeba na besedě o angažovanosti umělců si lidé s hosty povídali přes dvě a půl hodiny. Někdy se stane, že se diskuze začne odvíjet jiným směrem, ale to nevadí. Naším hlavním cílem je: pojďme mluvit o tom, co vás trápí. At´ také konečně víme, co si o tom myslíte vy. A teprve na základě toho se pak může něco změnit.
Existuje podle vás ještě jiný způsob kromě besed, jak v mladých vzbudit zájem o dění kolem nich?
Určitě, třeba pomocí škol. Besedy samy o sobě jsou fajn, problém je ale v tom, že na ně člověk musí přijít. Školy jsou výhodné, že tam už studenti sedí, takže je to předání informací v tomto ohledu jednodušší. Přesto ale vnímám, že naše práce je v mnoha směrech běh na dlouhou trat´.
