Příběhy sexuálního obtěžování: muž v metru se za mými zády uspokojoval, lidé kolem nehnuli ani brvou
Lucie Nedbálková (21): Ze strachu jsem se zhroutila na chodník
Nejhorší zážitek se mi stal v září 2019. Tehdy jsem odjela pracovat do menší hotelové restaurace na Kypr, abych si i zlepšila angličtinu. Neuběhlo ani pár hodin od mého nástupu, když mi majitel lámavou angličtinou řekl: „Lucie, budeš moje malá d*vka.“ Když jsem ještě ten večer viděla, jak oplzle se choval k ostatním dívkám, znechutil a znepokojil mě natolik, že jsem hned druhý den ráno raději vypověděla smlouvu, sbalila se a odjela na letiště ve městě Paphos. Nejbližší volný let do Prahy byl ovšem asi až za čtyři dny. Zaplatila jsem si proto ubytování ve slušně hodnoceném hotelu a došla si ještě na nákup. Mohlo být kolem jedné odpoledne, když jsem se s taškou vracela ulicemi k hotelu. Najednou u mě zastavilo auto, ze kterého vylezli dva muži. Chytli mě z ničeho nic za ruce a začali tahat na zadní sedadlo. Něco na mě pokřikovali, ale já jim nerozuměla. Byla jsem v hrozném šoku a nebýt pohotové paní, která stála u nedaleké kavárny, asi bych se domů už nepodívala. Začala na muže ječet, ti mě pustili, nasedli do auta, a v klidu odjeli. Jako kdyby jejich chování bylo naprosto běžné. Zhroutila jsem se na chodník a rozbrečela se. Do odletu jsem už radši vůbec nevylezla z pokoje. Ten den jsem na sobě navíc měla obyčejné volné tričko a plátěné kalhoty, žádný výstřih nebo krátké šaty, které by mohly někoho vyprovokovat. Došlo mi, že vůči případným agresorům jsme všichni naprosto bezbranní. Nedělá jim problém ohrozit někoho i na rušné ulici. A když si „nesáhnou“, pokřikují, pískají a chodí za vámi. Díky této zkušenosti alespoň vím, které destinaci se pro příště vyhnu.
Lenka Marelová (24): Metru jsem se měsíc vyhýbala obloukem
Před čtyřmi lety jsem jela kolem páté odpoledne domů metrem na lince B. Tou dobou bývají soupravy plné, jak se lidé vrací z práce domů. Nezbývala žádná místa k sezení, stála jsem tedy na konci druhého vagonu u výstupních dveří a držela se tyče. Lidé se přese mě neustále protahovali ven. Nejdříve mi tedy nepřipadalo, že by se muž za mými zády choval zvláštně. Během chvíle mi ovšem bohužel došlo, o co se snažil. Bez skrupulí si rozepl kalhoty, vytáhl penis a začal se uspokojovat mezitím, co mi dýchal na krk. Bylo to odporné. Cítila jsem se v tu chvíli naprosto zhnuseně, rozčíleně a vyděšeně zároveň. Okamžitě jsem se snažila odtáhnout co nejdál a konfrontovala ho. Zakřičela jsem na něj, že je nechutné prase. S ním to však ani nehnulo a dál spokojeně pokračoval. Nejhorší bylo, že lidé, kteří stáli kolem a celé tohle obnažené divadlo pozorovali, se buď jen smáli, nebo zhnusením šklebili. Nijak ale nezasáhli. Na příští zastávce jsem okamžitě vystoupila a ze strachu dojela domů raději taxíkem. Metru jsem se pak měsíc vyhýbala obloukem.
Lukáš N. (26): Jsem prý slaboch, co si nedal říct
– z osobních důvodů si respondent nepřál zveřejnit celé jméno
Když přijdete s tím, že vás obtěžuje žena, lidé se vám většinou vysmějí, nebo naopak poblahopřejí, jakou máte kliku. Nenapadne je, že vám její přístup může vadit, at´ už jste gay, nebo heterosexuál. Před rokem v lednu jsem šel s kamarádem na party do brněnského klubu. Brzy jsme padli do oka zdejším slečnám, které se k nám začaly nenápadně přivíjet. To, že nás nezajímaly, absolutně neřešily. Doslova se na nás lepily. Bohužel byly i dost opilé, což situaci neulehčovalo. Když jsem jedné z nich s vážnou tváří oznámil, at´ mě nechá být, že o ni stejně nemám zájem kvůli své orientaci, vysmála se mi a pokračovala. Poslední kapka nastala v momentě, kdy mi rukou sjela k rozkroku a začala mě osahávat, abych se prý přesvědčil o opaku. Odstrčil jsem od sebe její dlaň a vstal od baru. Slečna na mě začala opilecky pořvávat, nadávala mi do ksindla a tvrdila, že jsem ji napadl. Ztropila tehdy hroznou scénu. V podobných situacích jsme obecně jako muži bezbranní. Okolí nás bere buď jako slabochy, nebo predátory. Přijde mi smutné a nespravedlivé, že se v případě nouze nemůžeme pomalu ani ozvat a bránit. Nadávají nám hned do bačkor a zbabělců. Já se jako slaboch ale rozhodně necítím. S kamarádem jsme tehdy raději odešli. Hrozilo nám, že bychom se naopak my stali v očích ostatních agresory, a mohli tak schytat pár facek.
