Při spánkové paralýze je pro mě nejhorší bezmoc, říká studentka
Tíha na prsou, nepohyblivost a pocit, že v místnosti ještě někdo je. To vše je charakteristické pro spánkovou paralýzu či obrnu. Jedná se o stav, kdy tělo spí, ale mysl funguje a člověk si uvědomuje sám sebe. Studentce Barboře Černé se nepříjemnosti začaly dít před dvěma lety. „Poprvé to bylo nejhorší. Připadala jsem si jako blázen, protože slyšet divné zvuky, dusit se a být ochrnutá není normální,“ říká.
Černá si další den na internetu vyhledala, o co se jedná. Po přečtení několika článků a diskuzí zjistila, že problémem trpí více lidí a uklidnila se. Podle lékařky Kateřiny Seltenreichové z Centra pro poruchy spánku v Nemocnici na Homolce, se jedná o problém s REM spánkem. „V této fázi se nám zdají sny a všechny svaly kromě bránice, která nám umožňuje dýchat, jsou vypnuté. Svalová paralýza zamezuje tomu, abychom svým tělem hýbali ve spojitosti se sny. Pokud se ale přenese do bdělosti, může to být velmi nepříjemné,“ vysvětluje.
Situaci lze vytušit
Paralýza se u Černé objevuje hlavně při usínání. „Pokud obrna nastává v polospánku, často se mi povede ji vytěsnit a probrat se. Začnou mi totiž mravenčit konečky prstů a ztíží se mi dech, “ vysvětluje Černá. Spánková paralýza se jí vrací zejména ve dnech, kdy je vystresovaná a unavená. Například při přípravě na maturitu nebo natáčení seriálů. Někdy ji obrna zastihne několikrát za měsíc, jindy má i čtvrt roku klid.
Jako nejhorší věc popisuje Černá neschopnost volat o pomoc. Občas sebe sama slyší, jak jí z úst vyjde jen pár zvuků. Mimo jiné má soustavný pocit, že s ní v místnosti někdo je a tlačí jí na hrudník. To způsobuje pocit dušení. Podle doktorky Seltenreichové paralýzu nejvíce zažívají lidé, kteří jsou obecně citlivější a prožívají věci více depresivně. Diagnostika probíhá na základě vylíčení situace jedincem či jeho okolím. Následně může podle doktorky proběhnout i přístrojové vyšetření, aby se vyloučily jiné nemoci.
S poruchou se Černá naučila žít, strachu se však nezbavila. „Vždy si říkám, že zvuky, co slyším, nejsou opravdové a nic mi nehrozí,“ vysvětluje. Podle Seltenreichové je dobré, když jedince někdo z obrny probudí. „Léčba spočívá v zavedení pravidelného spánkového režimu. Speciální léky na to nejsou,“ dodává. Jindy se podle lékařky předepisují i antidepresiva a psychoterapeutická léčba. Černá se přes noc snaží spát alespoň osm hodin. Ne vždy se tak podaří a pak se únava a stres projevují právě formou paralýzy. „Léčit se nechci, zvykla jsem si na to,“ vysvětluje.
