Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Přes tisíc lidí se může v případě nouze schovat v bunkru Folimanka. Je jedním ze 700 krytů v Praze

Strávit několik dní dvacet metrů pod zemí, bez čerstvého vzduchu a světla není rozhodně nic příjemného. Pokud by však nastala například přírodní katastrofa, válka či jiná zásadní krize, ukrýt se v jednom z největších bunkrů v Praze – krytu Folimanka – by přišlo vhod. Vejde se do něj přes jeden tisíc lidí.

Nízké stropy, vlhký vzduch, pavučiny a tlumená světla. Prostředí podzemního krytu Folimanka připomíná místy vězení či sklepení, ale v případě nouze je i takové neútulné místo bezpečné. Nyní tak ale na návštěvníka nepůsobí. Připomíná spíše strašidelný sklep plný úzkých uliček. „Kryt by se dal okamžitě použít, třeba kdyby nastalo něco jako jaderná havárie v Černobylu nebo jakýkoliv válečný konflikt,“ říká jeden z průvodců krytu Folimanka Václav Sládek. Jednou za měsíc je kryt zpřístupněn veřejnosti, která může prozkoumat většinu jeho koutů. Celkem je v Praze zhruba 700 podzemních krytů. Ty by dokázaly poskytnout dočasný azyl až 150 tisícům lidí. Jako kryty pak mohou sloužit i prostory pražského metra; ty by pojaly až 332 tisíc lidí.

72 hodin pod zemí

Kryt místy vypadá jako vězení. Zdroj: Klára Dedková

Bunkr Folimanka nebyl nikdy pro své zamýšlené účely využitý. Je ale neustále udržovaný a připravený k rychlému zprovoznění. Návštěvníky by s ohledem na zásoby zvládl skrývat maximálně tři dny. „Uvedení krytu do provozu by trvalo necelých šest hodin. Musela by se přivézt voda, kyslíkové lahve a palivo, které je potřeba k výrobě elektřiny,“ dodává Sládek. O nejbližších krytech by se v případě nebezpečí lidé dozvěděli prostřednictvím médií. S sebou by si mohli zabalit jen evakuační zavazadlo, do kterého se vejdou doklady, peníze, léky, oblečení, jídlo a pití na tři dny, popřípadě nějaké hry. V bunkru jsou pro lidi v nouzi rozmístěny úzké lavičky, podle výpočtů připadá na každého 0,8 metru.

„Být tady 72 hodin je pro mě strašná představa, protože bych tu neměla absolutně žádné soukromí,“ přiznává návštěvnice krytu Martina Svobodová (47). Naopak průvodci a dobrovolníci plánují v budoucnu strávit v krytu 72 hodin a dokázat tak, že se v takových podmínkách dají tři dny přečkat. Podzemní kryt Folimanka je vybaven toaletami, které jsou rozdělené na dámské a pánské, ale jednotlivé mísy mezi sebou žádné zástěny nemají. Dále lze v krytu nalézt sprchy, vanu, studny, ale i filtroventilační jednotky, které vyrábějí vzduch.

Historie krytu
 O krytech pro ochranu obyvatelstva začala československá vláda uvažovat po skončení druhé světové války. V ní zemřelo více civilistů než vojáků. Podzemní kryt Folimanka vznikl na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století, v době studené války. Výstavba stála skoro šest milionů československých korun. Nyní se roční náklady na údržbu všech krytů v Praze včetně krytové funkce metra pohybují kolem 47,5 milionu korun (z toho 45 milionů přispívá ministerstvo financí právě na údržbu metra jako krytu). Svého využití se však Folimanka nikdy nedočkala a roku 2014 byla otevřena veřejnosti.

V bunkru lze nalézt i jednu vanu. Zdroj: Klára Dedková

Falešné prohlídky

Prohlídky krytu se tu konají jednou za měsíc za účasti proškolených průvodců. Ti zároveň varují před podvodníky, kteří se vydávají za zaměstnance a vedou exkurze na černo. Protože je vstup volný všem, nikdo jim v prohlídkách nebrání, od běžných návštěvníků nejdou falešní průvodci obvykle ani rozeznat. „Hlavním poznávacím znamením je to, že naše prohlídky jsou zdarma, ale oni si za ně berou peníze. Snažíme se před nimi varovat na Facebooku nebo na našich stránkách. Už se tu také tolik neobjevují,“ vysvětluje Sládek. Sám prý viděl paní, která stála během dne u otevřených dveří před vchodem a nabízela prohlídku za 200 korun. Navíc tito „průvodci“ nemají o bunkru žádnou znalost. Jen přeříkávají texty z webových stránek a do toho podávají nepřesné faktografické údaje.


Klára Dedková
Klára Dedková
Jsem studentkou druhého ročníku na Vyšší odborné škole publicistiky se zaměřením na autorskou žurnalistiku. Pocházím z Mariánských Lázní, ráda čtu, chodím na koncerty a s velkou pravděpodobností mě potkáte v pražských kavárnách nebo na politických debatách. V Generaci 20 přispívám do zahraniční rubriky.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.