Přepadení: Co dělat, když prevence selže
„Útočník má vždy náskok a ví, jak on bude reagovat. Je pánem situace, místa i časového nastavení,“ píše se na stránkách policie v článku zaměřeném na prevenci. „Přepadení nebo znásilnění může potkat každou ženu,“ potvrzuje policista Michal V., strážník Městské policie Kyje, který se v současné době podílí na vyšetřování případu takzvaného „znásilňovače“, jak pachateli násilných přepadení přezívají tamní policisté.
Své zkušenosti s napadením má i čtyřiadvacetiletá slečna Z., která si vzhledem k právě probíhajícímu vyšetřování nepřála být jmenována. Když se vracela nad ránem domů, všimla si, že za ní jde neznámý muž. Vzhledem k předešlým zkušenostem, kdy ji například na zastávce překvapil cizinec, který se před ní začal uspokojovat, byla vybavená pepřovým sprejem.
Při vcházení do domu s ní neznámý muž navázal kontakt, a pak už jednal rychle. Vtáhl mladou ženu do chodby a evidentně měl jiné úmysly, než jí ukrást kabelku. Tady ale slečnu Z. zachránil pepřový sprej. Když jej vytáhla z kapsy a použila proti útočníkovi, zkroutil jí ruku a sprej obrátil proti ní, ale vzápětí utekl. Takže i přes notnou dávku dráždivé látky v očích a na těle se napadená ubránila.
Bezprostředně po útoku je třeba zavolat policii a útok oznámit. Stejně, jako to udělala i slečna Z. A jak sama řekla, jejich přístup ji mile překvapil. „Když jsem to oznámila na policii, za chvíli přijela hlídka a zjišťovala stav věci. Vzali si na mě telefon a sami mi poskytli kontakty, kam se v případě potřeby mám obrátit,“ popisuje s tím, že se jí policisté následně sami ozvali a příslušníci kriminálky ji pozvali k výslechu. „Všichni byli moc milí a příjemní, vyšetřující mi dokonce dala číslo na svůj soukromý telefon.“
Právo a porozumění
A co má žena v případě napadení od policie očekávat? Po nahlášení a následnému zdokumentování místa činu bude předvolána k výpovědi, kde je pro vyšetřující důležitý každý detail. Ne nadarmo je součástí všech příruček, které mluví o tom, co dělat při napadení, dodatek. V tom autoři upozorňují na důležitost zapamatování si vzhledu a zvláštních znamení útočníka. Právě detaily jsou totiž pro dopadení pachatelé často klíčové.
Po výpovědi je potřeba zdokumentovat případné zranění, jež oběť při napadení utrpěla a to, jak vyfotografováním, tak lékařskou zprávou. Napadená, popřípadě její doprovod, dostanou příručky, které mají oběť poučit o jejích právech v trestním řízení. Zároveň mohou blízkým příbuzným pomoci pochopit, co v současné chvíli poškozená prožívá a jak jí být nejlépe oporou.
Pro celkový obraz je také nezbytná identifikace pachatele, kdy se v případě napadení a znásilnění jedná nejčastěji o sestavení portrétu a doplnění popisu z předchozího výslechu. Následně se popis neznámého útočníka rozesílá na okolní služebny, kde policisté prověří jimi vytipované jedince. Pro policii je také důležitá zpráva od psychologa. V těchto případech policie nejčastěji spolupracuje s Bílým kruhem bezpečí, což je organizace, která pomáhá právě obětem napadení nebo jejich příbuzným v krizových situacích.
Strach jít za tmy ven
„Musím se hodně přemáhat, abych teď vyšla v noci nebo brzy ráno, když je tma, sama ven,“ říká slečna Z. a dodává, že kromě obav je teď mnohem obezřetnější. „Asi jsem teď i trochu paranoidní,“ krčí rameny.
„Většinou pachatele dříve či později dopadneme. Pokud se tak nestane, dotyčný se většinou připomene sám dalším případem znásilnění,“ říká strážník Michal a dodává, že tomuto se policie snaží předejít včasným zadržením násilníka a také prevencí. Policisté v častějších nepravidelných intervalech kontrolují vytipovaná temná místa, jako jsou podchody, temné uličky a parky.
Čtyřiadvacetiletá slečna Z. měla to štěstí, že si pachatel znásilnění rozmyslel a utekl. To jí řekli i policisté. Ale ne každá potenciální oběť může dopadnout stejně. Svědčí o tom statistiky i výpovědi napadených žen. Je proto důležité nepodceňovat prevenci a chránit se tak před napadením dříve, než k němu skutečně dojde.